Úvod • Deník • ÚčastníciFotkyO Bulharsku
Cesta do Bulharska
Sofie

Trasa
BRNO - Slovensko - Maďarsko - Jugoslávie - Sofie

1.den - 11.8. sobota

DOPRAVA DO ZEMĚ, KDE ANO ZNAMENÁ NE, NE ZNAMENÁ ANO A ČAS MAJÍ POSUNUT O HODINU VPŘED

Po několika letech plánování se nám konečně letos podařilo uskutečnit výlet do Bulharska. Sehnali jsme nejlevnější možný bus (firma Group za 2000 Kč), poprděný jugošský víza za 950 Kč a v poledne ve 12 hod vyrážíme směr Sofia.

Kostelík sv. Jiří

Vychutnáváme si jednotlivé celní prohlídky. Několikrát za 20ti hodinovou jízdu nám vypověděl službu autobus značky 3-diamanty, matka si hrála s dítětem nemlčky brečíc, Bulhar se cpe kuřetem, hranolkama a ještě k tomu ukusuje chleba (je to pro Bulhary typické), Bulhaři mastí karty, Češi (Pražáci) frajeří, že byli v Austrálii, Poláci nemají víza (platí na hranici 20 DM), Sáťa stále kontroluje záchodky (v podstatě uplně všechny, které jsme cestou potkali - příšte si s sebou vezme foťák), já spím a Sáťa mě vždy nepochopitelně před celnicí budí ??? V Maďarsku chytáme déšť, který se nás pustil až další den večer v Sofii.

V Maďarsku u Meka platí moje stravenky (Sodex). Nejdelší čekání bylo na Slovensko - Českých hranicích a hned na druhém místě nezaostávala ani Jugoslávsko - Bulharská. Bulharská hranice je plná psů ...

2.den - 12.8. neděle

- NÁVŠTĚVA SOFIE A POSLEDNÍ NABRÁNÍ SIL KE ZDOLÁNÍ BULHARSKÝCH VRCHOLKŮ
- K A T J A

Asi v 9 hod přijíždíme konečně do Sofie, kde jsme opět asi 20 min stáli a opravovali bus. Prší čím dál víc. Z busu nás vyhání do nezastřešeného nádraží, kde stojíme různé fronty a kupujeme lístky zpět do Brna. Následně (po důkladném promoknutí) se schováváme na vlakovém nádraží, které je zakryté a naštěstí hned vedle autobusového.

Měníme pár společných mařen a voláme tetě Rusce, u které máme domluveno spaní. Ruska pro nás poslala svého vnuka Tonyho, který nás naložil do 'oplíku' a hodil k nim dom, kde nás již netrpělivě očekávali. S každým z nás se vřele přivítali, proběhlo seznamovací líbání (teta Ruska nas políbila na všechny možné strany ;)

Večerní tančení - choro

Po krátkém odpočinku trávíme 2 hodiny u oběda (becherovka, šopský salát, fantastická slepičí polévka s jogurtem a citrónem, pirinskoje pivo 10% a hlavní chod bylo kuřecí s nádivkou, hranolkama a chlebem - fantazie - nemělo to chybu).

Odpoledne trávíme volno v kavárně (s Tonym a Katjou - vnučka s moc pěknýma vnadama, které nás všechny dostaly) Blue-saloon (ice kofí za 25 Kč a vídeň za bratru 50 KČ). Obdivujeme střídání stráží na bulharském "hradě", koukáme na kostelík sv. Jiří (i vevnitř), procházíme podzemí Národního shromáždění (celkem pěkně uděláno - kombinace historických zdí a obchůdků). Katja nás zatáhla do magazínu pro "horních 10.000", kde nám koupila památku na Bulharsko - vyřezávanou voňavku.

Pomalu se vracíme zpět k našim hostitelům na večeři. Přicházíme ale asi moc brzy a tak trávíme hodinové čekání prohlížením Katjiných fotek - vskutku bylo na co koukat ;))) Učíme Katju pít slivovici a meruňku - říkáme tomu spálit červa. U večere jsme zase šokováni porcemi (polívka, šopák, masové závitky s hranolkama a feferonkama, 2 litry piva zn. šopskoje). Opět jsme si pochutnali a přecpali k prasknutí ;) Chlapi se po večeři učí bulharské tance (choro) a já stále uždibuju hranolky. Před půlnocí vyrážíme na kutě (neb přišel "gadžo GSM" - best friend of Katja)

Fotošky: Sofie Rilská jezera Rilský manastýr Musala Varna Cesta domů
Deník: Sofie Rilská jezera Rilský manastýr Musala Varna Cesta domů