Úvod • Deník • ÚčastníciFotkyO Bulharsku
Výstup na Musalu
Trasa
Rybnyje ézera - hřebenovka - Grančár
Musala
šutráky a klečáky - Zavračica - Grančár - Jakoruda - Varna

Kemp u jezírka

Obcházíme obloukem údolí s jezírkem (už naštěstí po vrstevnici). Cestou potkáváme rodinku Poláků a v zápětí 3 Slováky, kteří se vykašlali na víza a na hranicích je koupili za 11 DM. Naše (2+2) jsme již nepotkali - vyrazili před námi a někde se nám ztratili (určitě jsou ale něgde za náma). Kolem 17. hod nalézáme perfektní flek na spaní - jezírko, travička, dřevo a tak poprvé můžeme rozdělat oheň a pořádně si navařit (má to jen jedinou vadu - není tu pitná voda, ale máme naštěstí zásoby). Na večeři máme výbornou přesolenou rýži a nevynecháváme ani zelený broskvový čajík. Další 2 hod (do západu slunka) relaxujeme natažení na louce a kocháme se horama - neskutečný rozhled - již víme, který z vrchů je Musala (zítra se chystáme na zdolání a tak doufáme, že na vrcholku bude pěkně ... ;)

Pozn. Je to překrásné místo s jezírkem, ale bohužel bez vody. Schází sem občas turisti a chtějí nabrat vodu. Naštvaně pak odchází :) Byli tu i třebajs Poláci a tak jim dáváme alespoň lentilky

7. den - 17.8. pátek

- VAŘENÍ U PRAMENE
- SETKÁNI SE STAROU ZNÁMOU BULHARSKOU KOČKOU
- NAHORU, DOLU, NAHORU, .....

Sáťa nás budí v 6 hod a pozorujeme východ slunce. Spíme až do 8 hod a připravujeme ekonomickou snídani (1 chleba a 1 salám), páč nemáme už skoro žádnou vodu. Vyrážíme a asi za hodinku nalézáme perfektní pramínek a vaříme poblivku.

Na hřebeni

Paráda - potkáváme opět naši příjemnou Bulharku s tatíkem. Míří na chatu Boris, což je našim směrem. Pokračujeme do slušného kopečka (cestou nás míjí hordy turistů - jeden má dokonce i velkej kazeťák, pak různí volkmenisti a diskmenisti a ...). Na vrcholku uctihodného kopečku vidíme Musalu v mlze a perfektní kaňon. Darujeme jednomu žíznivému bulharovi vodu ... A zase scházíme do údolíčka a zase vycházíme do kopce a zase scházíme a zase ... a konečně zase pěkný pramínek.

Nabíráme pořádné zásoby a na sedle (nedaleko pramínku) nalézáme pěkný flek na přespání. Dneska teda už musalu nezvladáme. Vaříme baštu a psychicky se připravujeme na její zítřejší zdolání - Musalo ... těš se !!! Kolem nás chodí stále opět spousta turistů (beztak míří k Borisovi)

8. den - 18.8. sobota

- SETKÁNI SE STAROU ZNÁMOU BULHARSKOU KOČKOU
- KONEČNĚ NA MUSALE
- TŘETÍ CESTA Z MUSALY?
- KLEČÁKY

Ráno ve stanu snídáme, když nás v tom přepadá naše známá bulharská krasavice s tatíkem. Mají namířeno také na Musalu. Nemeškáme, já vyrážím zpět k prameni pro vodu a Sáťa se Zdeňkem balí stan a rychle za sympatickou Bulharkou. Nahoru, dolu, nahoru, dolu a je to tady - čeká nás poslední výšlap, avšak Musala je v mlze. Aspoň nevidíme ten hnusný kopec, co nás čeká. Ale co to? Mlha ustupuje a Musala se odkrývá - humus - najednou vidíme, do čeho lezem.

Na vrcholu Musaly (2925 m)

Pobíráme poslední zbytky sil a hupky šupky na vrcholek. A koho pak tu nepotkáváme - Čechy. Zachvilku přirazil i Sáťa a tak děláme vrcholovou fotku. Mají tu v chatě výborný přeslazený čajík za 10 Kč. Za chvíli doráží další a další Češi. Zájezd Čechů - asi 40 kousků :( Pomalu opouštíme přelidněnou Musalu a máme namířeno na chatu Zavračici.

Skaliska - cesta z Musaly

Z Musaly vedou celkem 2 cesty - jedna po které jsme přišli my a druhá, po které přišli všichni ostatní (jsou tam pěkné serpentýnky a vede tam i lanovka). My však (pod vedením samotného Sáti) prorážíme další, třetí cestu, která vede přes šílená skaliska. Chvíli jsou s námi i dva Češi, ale ještě rádi se vracejí, protože ta cesta je holá šílenost. Pokračujeme tedy ve třech. Asi po dvou hodinách na nechutných skaliskách, po hodinovém sestupu po šutrákách a dalších dvou hodinách se prodírání klečákama se dostáváme do místa, kam bychom se z Musaly dostali za hoďku a půl :-) Nevěděli bychom však, jak vypadá Musala z druhé strany, špičaté skály plné nástrah a vyvrklých kotníků, ocelová lana omotaná kolem šutráků, úchvatné šutráky vhodné nejenom k sestupu ze skalisek, jezírko plné ryb, kamzíka a v neposlední řadě již zmiňované klečáky. Připadal jsem si v nich jako ve filmu 'Tygr a drak', kde chodili po korunách stromů - my chodili po korunách klečáků - 500 metrů jsme prošli během hoďky a půl - parádní cesta - každý rozumný člověk by řekl, že to projít nejde, ale my jsme dokázali pravý opak.

Konečně nalézáme 'green mark', která nás dovedla až k potůčku. Děláme oheň a vaříme tuplovanou polívku a čajík a poctivě unaveni jdeme kolem desáté do hajan.

Pozn. Dnes jsme se pěkně pohádali (kvůli neskutečně špatné cestě z Musaly - jediný kdo si liboval, byl Sáťa a na někoho se svést muselo, že? A tak se to svedlo na koho jiného než na člověka, kterému se cesta líbila nejvíce. Promiň, Sáťo.) - v podstatě poprvé a naposledy. Malá hádka se strhla ještě ve Varně, kde jsme se Zdeňkem chtěli zůstat na Rockovém koncertě a Sáťa chtěl jít spát (měli jsme jen 1 klíče).

Pozn.2 Sáťa dostává rýmu a začíná trochu marodět.

9. den - 19.8. neděle

- SLIBOVANÝ OBĚD NA CHATĚ ZAVRAČICI
- ZASE TEN BORIS (GRANČAR)
- TOTÁLNÍ SESTUP

Jelikož je neděle, vstáváme až v 10 hod. Posnídáme a máme před sebou cíl: dorazit k chatě Zavračici a trefit tam akorát nachystanej oběd. Sáťa je nějako churav. Procházíme kolem pomníku bulharského vajáka zde zapadnuvšího do laviny a v poledne jsme akorát u chaty. K našemu sklamání však žádné jídlo nemají a tak dáváme alespoň spásná piva (Kamenitza) a oplatky a vaříme z vlastních zásob polívku. Právě nám došel plyn.

Chata Zavračica

Po vydatné bramboračce, kterou Sáťa bez chybějících hub skoro nepoznal, vycházíme poslední kopec, který nás na Ryle čeká - Jančuv vrch. Tam pořádáme siestu s hořkou čokoládou a pozorujeme stín, který se nebezpečně blíží. Vyrážíme na další cestu - tentokráte už jenom z kopce, občas nějaké ty klečáky a najednou chata - a ne ledajaká - Grančar (Boris) - tu jsme už něgde viděli ;-) Dáváme 3 šopáky (každý 2 leva) a 1 chleba (za leva). (pozn. celkem pěkná servírka, opálená, ale nepříjemná prý jako pr*el)

Pokračujeme v našem sestupu do civilizace (cestou nás míjí auto, ve kterém jí babka maso na tácku, který brzy nalézáme mrštěný v klečáku). Na večer nalézáme příjemné místo u potůčku, děláme ze všeho chleba topinky (1 pak necháváme pro mravenečky) a tuplovanou polívku (poslední, které máme) -> zůstávají nám pouze zásoby na sladkou snídani ...

10. den - 20.8. pondělí

- JAK NÁS DOSTALI V JAKORUDĚ
- CESTA ÚZKOKOLEJKOU
- HURÁ DO VARNY

Máme plán vyrazit co nejdřív. Natáhli jsme si budík už na 7:45, omezili jsme snídani jen na sladké dobrůtky a i tak vycházíme (v rekordním čase) 9:45. Holt rychleji to asi stihnout nejde.

Po dvouhodinovém sestupu se dostáváme do vesničky s velkou továrnou "Jakoruda". Zjišťujeme, že vlak nám ujel před půl hodinou a další jede za 5 hod - v 16:30. Vyrážíme tedy do města za dobrodružstvím oběda. Po nespočetných hospůdkách bez jídla, nalézáme konečně hospůdku, kde se vaří.

Jakmile jsme vlezli dovniř, bylo nám jasné, že nás chtějí natáhnout. Ani nám nechtěli vydat MENU s cenma, ale otravujeme, dokud nám ho nedají. Vybíráme levný šopáček a jako druhé celkem levné kuře za 1,2 leva. Stejně nás dostala - a to tím, že nám udělala trojnásobnou porci ;) a tím zvýšila cenu oběda na 120 Kč/os. Naštvaně odcházíme a říkáme si, že se příště už natáhnout nenecháme. (šopáček i kuře bylo však fantastické ...)

Vracíme se zpět na nádraží. Kupujeme lupen do Septemvri, kam se dostáváme úzkokolejkou, která překonává vzdálenost 70 km po dobu 4 hodin. Perfektně se motá, tunýlky, ... V Jakorudě jsme, před odjezdem, nezapoměli koupit ani mastiku, jejíž chuť nám připomíná vstup do Rily. V Septemvri kupujeme lístek až do Varny, akorát přesedáme ještě na další vlak v Plovdivu.

Fotošky: Sofie Rilská jezera Rilský manastýr Musala Varna Cesta domů
Deník: Sofie Rilská jezera Rilský manastýr Musala Varna Cesta domů