Úvod • Deník • ÚčastníciFotkyO Bulharsku
Sofie a zpět domů
Trasa
Varna - Sofie - BRNO

14. den - 24.8. pátek

- ZPĚT V SOFII
- NÁKUP DÁREČKŮ
- REVIZOŘI V TRAMVAJÍCH
- POSLEDNÍ BULHARSKÁ VEČEŘE
- S KÁTJOU V HOSPODĚ

Kolem sedmé dorážíme konečně do Sofie - vyspalí - měli jsme celé kupé pro sebe. Zkušeně vyhledáváme úschovnu baťohů a vyrážíme za nákupy. Typujeme směr, který by mohl vést do centra. Cestou se zastavujeme na malé kafíčko v kavárničce.

Centrum nalézáme celkem rychle. A problém. Sáťa potřebuje co nejřív na toaletu. Ptáme se zametačky ulice, ale nemůžeme jí vysvětlit, co potřebujeme. Vzpomínáme si, že jsou záchodky v sofijském podzemním centru. Rychle a stihl to tak tak. Náš vyhlýdlý obchoďák má otevřeno až od 10 hod a tak zbytek času trávíme v kostele a pak nás nutím jít ještě do mešity, ale vypadá to, že mají asi zavříno :(

Cigáně

Prolézáme obchoďák a hledáme tričko s bulharským nápisem, nebo aspoň čepku, rukavici, polštářek nebo cokoli, co má bulharský nápis. NIC. V potravinách děláme chlastový nákup (mastiky a vína) a sýr.

Sláva. Nalezli jsme zapadlý obchůdek v našem oblíbeném podchůdku s WC, ve kterém mají pěkné tričko s bulharskou azbukou a na zádech s mapkou. Drahé jak sviňa, ale bereme ho. Sáťa ve vedlejším obchůdku kupuje krásnou plastickou mapu pohoří Rila, které jsme skrz na skrz prolezli. Abychom si ještě trochu užili centrum Sofie, vracíme se do Blue Cafe Saloon, kde jsme byli při první naší návštěvě Sofie.

Po té se již vracíme zpět k nádraží, balíme mastiky do baťohů (pěkně stěžkly) a nasedáme na tramvaj č. 10 a valíme za Katjou. Cvakáme lístky a co to? Revizoři. Hned nás drbou (nevíme za co) a chcou po nás pokutu 4 DM (a to jenom po mě). Dělám ze sebe úplného vola (to mi šlo) a hádáme se asi 6 zastávek. Furt nás chcou vysadit, ale my stále jedeme dál. Dokonce se nás zastávají i místní lidi. Už je jasné o co jde. Pokud máš zavazadlo (i třeba jen baťoh), musíš mít na něj další lístek. I ostatní cestující však další lístek nemají a tak je jasné, že se nás zastávají, protože by pak mohli pokutovat i je ;-)) Vysedáme na nějaké zastávce a vůbec nevíme kde jsme. Nahlodávám naše myšlenky, že jsme jeli asi opačným směrem a taky JO. No nic, kupujeme další lístky (tentokrát i pro baťohy) a vracíme se zpět. Cestou zase potkáváme revizory ;)

Dojíždíme na konečnou a tady to už ale přeci známe. Procházíme uličkama a hledáme naši uličku - poručík Orozov. Stále ne a ne ji objevit. Zastavujeme se na Kamenitzu v hospůdce, která se nám líbila a pak už rychle ke Katje, kde jsme již dlouho očekáváni. Hned nás zvou k večeři - a opět jsme totálně přecpáni - polévka (super - zeleninová), osmažené papričky a tykev a opět hranolečky. Dále dostáváme zákuseček (něco jako rýžová kaše) a toho piva ... ;) Po večeři probíhá zuřivé focení po kterém vyrážíme s Katjou na pivo.

V Sofijské hospodě

Jdou s náma i 2 její kamarádky a nějací borci. Všichni pijem tu nejlepší značku - Kamenitza. Učíme se navzájem různá sprostá slova a kecáme o všem možném. Na závěr zkoušíme ještě pivo, které jsme doposud nepili - Boljarka. Je nejsilnější a kapku sladší, ale moc dobrý. Při odchodu nám Katja vyžebrává u hospodského vlaječky s pivem, podtácky a 1 kšiltovku, kterou bezohledně zabavil Zdeněk ;-))

15. den - 25.8. sobota

- ROZLOUČENÍ SE SOFIÍ
- ODJEZD
- SÁŤA PROZKOUMÁVÁ VŠECHNY ZÁCHODKY

Brzy ráno (v 7 hod) vstáváme, balíme (ach ty nešťastné mastiky, kam s vámi) a po sqelé snídani (zase koblížky a tentokrát k nim místo bózy bylo kyselé mléčko) se se všemi loučíme a Tony s Katjou nás hážou na nádraží. Kupujeme za zbylé leváky něco málo dobrůtek a pomalu (přes záchodky) míříme k autobusu, který nám za půl hoďky vyjíždí.

Poslední rozloučení

Sáťa si právě vzpomněl, že nechal u Katji doma plastickou mapu, kterou za 500 Kč koupil. Je totálně vytočený.

V 11:00 jsme na Bulharský celnici a čekáme snad hodinu, než nás odbaví. Doufám, že nám nebudou chtít prohledávat baťohy - to by byli asi pěkně překvapení -> 2 litry mastiky, 2 piva, 2 vína, ... ;)

Přes Jugošku projíždíme tentokrát ve dne a tak si ji (alespoň z autobusu) můžeme trochu prohlédnout. Po válce tu je postavenou spousta nových domku (zatím bez omítky) a lidi tu žijou určitě stejně dobře, jako jinde. V autobuse sedím s pěknou dívčinou z Čech, s Aninkou (z Litomyšli) a kecáme a porovnáváme naše expedice. Anička také studuje jako já v Olomouci (učitelství). Autobus různě zastavuje na záchodkách - u jedné hospody nás Jugoši nutí hrát skořápky, ale kašleme na ně.

16. den - 26.8. neděle

- ZPĚT DOMA

Po Maďarsku následovalo poměrně rychle Slovensko, kde vysedla první část cestujících. Za českými hranicemi zastavuje bus hned na benzínce, kterou Sáťa opět prozkoumává (hajzlíci) a dáváme první kafe za 10 Kč z automatu. Ani ne za hoďku jsme asi v 5:30 na Zvonařce.

Loučím se s Aninkou (třeba ji ještě něgdy potkám v Olomouci ;) a tím vlastně končí náš výlet do země, kde ANO znamená NE, NE zase ANO a čas mají posunut o hoďku vpřed.

- ahoj při dalších cestách -

Fotošky: Sofie Rilská jezera Rilský manastýr Musala Varna Cesta domů
Deník: Sofie Rilská jezera Rilský manastýr Musala Varna Cesta domů