Deník  

3. den - 10.5.2002 - pátek

Zatím nejlepší flek na kempování má jedno výrazné plus, hlavně díky tomu, že ani jednou nesprchlo. Ráno nás dokonce přivítalo sluníčko, ale jakmile jsem vystrčil hlavu ze stanu, tak zalezlo.

Po snídani a sbalení stanů vyrážíme do Gospiče. Silnice je docela dost vybombardovaná. Každý druhý barák v Gospiči je roztřílený, přesto po krátké prohlídce města usedáme na kafé na zahrádce diskobaru Amadeus. Předtím však neodoláváme zmrzlině - kopeček bratru za 3 kuna. Kupujeme něco k pití - "nealkoholová píča" a vskutku jsme vybrali dobře, je pitná. Káva je také sqělá, dokonce testujeme i záchodky a jsme téměř nadšeni.

účastníci zájezdu u Kruščička jezera

Celí natěšení (kromě Peti) vyrážíme na nějaký malý trek do Velebitů. Cestou se ještě zastavujeme u "Kruščičko jezero", kde děláme pár foteček a s chutí vyrážíme směr Velebity. Peťa však protestuje, ale není ji to nic platné, neb nás Saxo už unáší do centra hor. Projíždíme poslední vesničkou a způsobujeme značný rozruch neb se setkáváme s nechápavými pohledy domorodců, kteří se asi diví, kam jedeme. Ale podle naší mapy projedeme serpentýnkama až do vesničky KRÁSNO. Jsme překvapeni pěknou a novou asfaltkou. Po 5 km však asfaltka končí a dál pokračuje už jen štěrk.

cesta do Velebit

• potkáváme dělníky, kteří nás ubezpečili, že jedeme správně
• za 20 min je cesta horší a horší, začínají se objevovat první nadávky (zatím stále myšleny ze srandy)
• potkáváme protijedoucí traktor
• poslední vesnička - mají tu i 1 osobní auto. Když sem dokázalo dojet takovéto auto, my to dokážeme taky :-)
• cesta je horší a horší
• chvílema vystupujeme a odklízíme z cesty šutráky, klády a jiné svinstvo, které nám brání dostat se do Krásna (ach bože, jak tam bude určitě krásně :-)

Tomáš odklízí z cesty chorvatské šutráky a klády

• po 2 hodinách šílené jízdy (převážne do kopce), při níž rychlost nepřekročila 20 km/h, se dostáváme k rozcestníku s dvěma cíli, ale ani jeden z nich není v naší mapě. Vůbec nevíme, kterým směrem se vydat.
• vybíráme cestu vlevo (kde je jakási závora ?!?) a začínáme konečně klesat. Po chvíli další odbočka. A doprdele. Jedeme vpravo - vypadalo to víc uježděné. Potkáváme jedno prdítko, zapomenutou přilbu, odstavený traktor (s pořádnejma řetězama) a cesta se začíná pěkně blátit.
• prší
• doprdele - mám takovou chorvatskou žízeň, pil bych a pil, ne a ne tu žízeň uhasit ...
• jedeme dál, odklízíme klacky a šutry, projíždíme kolem chatek a bývalého autobusu
• fotíme se u jezírka a za chvíli přijíždíme konečně k točně, kde to můžeme vesele otočit a jet zpět. Cestou nacházíme pohozený metr, přijíždíme zpět k závoře a vydáváme se pokusně další možnou trasou (vracet se nám moc nechce - i když jak se později ukázalo, bylo by to nejrozumnější řešení).
• sjíždíme stále z kopce až k další (dá se říct hlavnější cestě). (X) Zkoušíme levou odbočku (to ještě nevíme, že se za chvíli budeme zase vracet)
• míjíme různé opuštěné baráky, až dojíždíme k další křižovatce. Držíme se zásady k závorám už nejezdit. Tak vybíráme nyní pravou cestu. Jsme čím dál víc zamotáni, ani už nevíme, jestli jedeme na jih, sever, ... ?
• a další křižovatka, a ještě jedna. Peťa už skoro brečí, zakrývá si oči a je ráda, že máme tolik jídla s sebou, protože se odtud snad už nikdy nedostaneme.
• vzdáváme to, otáčíme a jedeme zpět. Přijíždíme na rozcestí (X) a zkoušíme námi ještě neprozkoumanou cestu. Cesta je pořád nic moc, ale výrazně lepší, páč už nemusíme uklízet šutráky z cest.
• neskutečné ... konečně přijíždíme na asfaltku. Je tu pár domečků a cedule informací o parku Velebity (vesnička se jmenovala Štirovača).
• Peťa zkouší nazdařbůch volat, až vyplašila dva zlodějíčky, kteří byli tak rádi, že vidí zrovna nás a ne policajty, tak nám ukázali směr Krásno
• zkoušíme ale ještě jinou cestu, ale zase přijíždíme na točnu tak to otáčíme a valíme dle rady. A po pár kilometrech vidíme konečně krásné vyhlídky na Velebity a náznaky civilizace.
• zastavujeme a kocháme se krásy, pak jedeme dál a předjíždí nás dokonce Mercedes. S radostí ho pouštíme před nás.
• po 30 km přijíždíme konečně do Krásna (pěkná rozlehlá vesnička v horách), kde si na pile necháváme potvrdit pěknou cestu do Senje (prej pěkná široká asfaltka, tak už se těšíme).
• je 19:00 - tím končí naše 6ti hodinová cesta hrůzy, teď už jen najít pěkné místo na přespání.

západ slunce nad Jadranem

Sjíždíme serpentýnkama k moři, cestou závodíme se srnkou - pěknou dobu běžela před náma po silnici, až klopýtla a pak teprve uhla mimo silnici. Zaráží nás podezřelý smrad, který přikládáme mořskému oparu. Po chvíli zastavujeme a už je jasné, že smrdí něco z auta. Asi ta šestihodinová jízda mu nějak neudělala dobře. Uchvátil nás západ slunce, který musíme vyfotit a rychle nalézáme celkem rovné místo na přespání. Jen kdyby ty kytky, co tu všude okolo rostou, trochu míň smrděly (nebo voněly?). Chatařem (=konzerva) s kolínkama a s kafíčkem nám to celkem pěkně skončilo.


1. den     2. den     3. den     4. den     5. den     

ÚVOD   DENÍK   FOTKY   ÚČASTNÍCI   MAPA
 
Kopyrajt © Roman & Honza 2004