Deník  

4. den - 11.5.2002 - sobota

Ráno nás probudil šílený bzukot včel a koncert ptáků - jen se s Romanem přeme, zda-li je to v C-dur nebo v C-mol. Snídáme dnes v anglickém stylu - "piknik z toustů". Před odjezdem potkáme ještě stádo krav a oslíka, který se nechce před námi otřást. Utíkáme před včelama k moři do městečka Senj. Vyhlídli jsme si hned lodní hospůdku, kde méně odvážní zkouší kafe a ti odvážnější si dávají Laško pivo. Vedle nás sedí Kolja se svýma babkama (jedna vypadala spíš jako dědek).

posezení na zahrádce lodní hospůdky

Po občerstvení vyrážíme na krátkou procházku městem (ani tady na tržnici nechybí Vietnamci), pěkné úzké uličky, spousta lidí, cestou zpět se zastavujeme na chvilku v kostele. Nemůžeme najít žadný dobrý obchůdek na nakoupení "píče".

Zajíždíme do nedaleké vesničky, kde jsme našli pěknou pláž (soukromej kemp, ve kterém nigdo nevybíral vstupné). Na pláži jsme byli jen my a ještě Dojčáci s karavanem - jinak nigdo. Příjemné bylo, že byly otevřený záchody, sprchy, tekla pitná voda a tak jsme se zdrželi a uvařili oběd. Po obědě jsme za nadávek a pištění vlezli konečně do moře. Sluníčko zrovna chvilku svítilo, ale i tak - voda byla pěkně studená (asi 15 stupňů). Nejodvážnější byla Peťa, pak Tomáš a Roman a v neposlední řadě i já :-) Na břehu pak vybíráme pěkný šutráky na památku a Peťa s Romanem se vyrážejí osprchovat.

Já se chystal uvařit kafe, když v tom přichází majitel kempu a chce po nás prachy. Chvíli s ním vyjednávám, ale zaplatit odmítám. On teda vyráží do sprch vyhnat Peťu a Romana. Pak nás vyprovází z kempu a sleduje nás svým autem, jestli skutečně odjíždíme (kretén - to máš za ty parchanty, kteří nás navedli do Krásna. Chorvat jako Chorvat).

Příjemně osvěženi mořem a po dobrém obědě vyražíme s chutí na naši poslední cestu. Chceme přejet Velebity přes vyhlídkové silničky a na druhé straně hor něgde zůstat a přespat. V průsmyku "Loviště Ričičko Bilo" ve výšce 700 m (u zříceniny) se naposled loučíme s mořem. Pod zříceninou zastavili policajti, kteří na nás furt čuměli. Mezi námi se začíná objevovat paranoja, že tam jsou kvůli nám :--)

pohled z průsmyku Loviště Ričičko Bilo

Ještě se dostáváme do dalšího sedla (880 m), ale pak už sjiždíme do údoliček a vyhlížíme místo na poslední přespání. Pořád nemůžeme nic najít - začínají se totiž objevovat políčka, zemědělci, vesničky (které na sebe stále navazují) a lesů víc a víc ubývá. Dojíždíme až do Karlovace, kde se vyhýbáme dálnici na Zagreb a jedeme směrem na Slovinsko, protože se nám zdá, že dle mapy jsou tam nějaké lesy a dalo by se tam stanovat. Jediné ale co vidíme jsou nekončící (resp. donekonečna navazující) vesničky. Po silnici míjíme závod na 20 km. Po cestě běhá spousta chorvatských sportovců, míjíme několik občerstvovacích stanic a kujeme pikle, jak se bez placení napít :-)

Konečně jsme našli relativně dobré místečko - na poli. Asi bude všechno ráno pěkně mokrý, ale však to uschne. Ráno budeme muset vstát co nejdřív a uhánět domů. Udusáváme polní trávu pro stavění stanů a Peťa nám vaří večeři (rejže s Ánklbéns a s kečupem). Celkem bašta - mňam. Když tu se všichni začali bavit, proč čekat do zejtřka, proč nejet už dnes. A tak bylo rozhodnuto - ještě jsme uvařili kafíčko na cestu, zbalili zpět vše do rakve a vyrazili směr SEVER. Jen škoda, že asi nenakoupím žádný tokaj, protože do 6ti hodin rána budeme určitě doma a ne v Maďarsku.

Je 21:00. Na poli po nás zůstal jen udusaný pás pro postavení dvou stanů. Kdo ví, co si kdo pomysli, až to uvidí. Takhle nějak začínají mýty o ufo :o) Vrátili jsme se zpět na hlavní silnici, v obchůdku u cesty utratili ještě poslední zbytky kun a pak se při první příležitosti napojili na dálnici směr Zagreb. Odtud již po známé cestě, po které jsme již jednou jeli.


1. den     2. den     3. den     4. den     5. den     

ÚVOD   DENÍK   FOTKY   ÚČASTNÍCI   MAPA
 
Kopyrajt © Roman & Honza 2004