DENÍK

1. den   čtvrtek - 8. 8. 2002

Č. Krumlov - Praha - Cínovec (CZE/GER) - Drážďany - Berlín - Rostock (GER) trajekt - Gedser (DEN) - 830 km

A je to tady. Konečně nastal ten již dlouho očekávaný okamžik. Je čtvrtek 8. 8. léta páně 2002 přesně 7 hodin a 45 minut, expedice „Skandinávie 2002“ právě startuje. Výchozím bodem se stalo sídliště Plešivec v Č. Krumlově. Pro Romana s Peťou vše prakticky začalo již o den dříve. Z Mikulova do ČK přijeli 7. srpna v 22.15 hod. Prakticky polovinu kapacity dopravního prostředku, jímž se stal automobil značky Citroen Saxo 1.5 D v 5ti dveřovém provedení, zaplnily potraviny a druhou osobní věci výše jmenovaných. Již ve dveřích Roman hlásí: „Každý z vás si vezme jen 1 tričko, protože se do auta už nic nevejde, nebo si střihněte, kdo zůstane doma.“ Tato slova se týkala zbylých dvou členů Expedice - Ríši a pochopitelně mě. Když Roman uviděl Ríšovu tašku, dal se do hysterického smíchu: „Na to zapomeň!“ Ríša na to pochopitelně nezapomněl a 8. srpna v 7.30 hod. se nemožné stává skutečností.

Do auta se vešlo úplně všechno včetně všech účastníků expedice ve složení Honza Borovka, Ríša Kordík, Peťa Lukášková a Roman Lukášek - vedoucí výpravy. Po dvou dnech konečně přestává pršet. V rádiu hlásí povodňové stavy na řece Malši v ČB a uzavírku křižovatky u výstaviště. Nedbáme těchto varování a řítíme se po objížďkové trase směr ČB - Písek. Rádio nelhalo, doprava u výstaviště je odkloňována na Husovku Jedeme tedy po Pražské do Intersparu. Dokupujeme pár maličkostí, když nás zaměstnanci Intersparu vyzývají k opuštění obchodu. „Obchod se zavírá, blíží se povodňová vlna,“ říká muž z ostrahy. Z parkoviště před Intersparem vidíme zatopenou silnici, benzinku a vodě to evidentně nestačí a valí se na Interspar. „Bič a pryč“ jak říká jedno moudré rčení. Musíme přes Hlubokou, kde rovněž řádí velká voda, tentokrát Vltava. Lidé se zastavují fotografují a filmují jako o život. Kdoví, jestli něco takového ještě v životě uvidí. Z polí se stávají jezera a nikdo už neví, kde měla řeka koryto. Naštěstí jsme se ze všeho toho blázince vymotali a ujíždíme směr sever. Od přátel a známých se přes SMS dozvídáme, že v ČB je 1 m vody a žádný z mostů není průjezdný. Zaplaťpánbůh - my ještě projeli. To nám to pěkně začíná a to nás tento den čeká ještě několik set kilometrů přes naši krásnou vlast (Cínovec 13.45 hod.), pohnojené Německo až do Rostocku (němci hnojí a hnojí a všude to smrdí a smrdí), kde se kolem 21. hodiny hlásíme na terminálu. Přes Německo střídám Romana v řízení. Trajekt do Gedseru společnosti Scandlines vyplouvá něco málo po 22. hod. V té době máme najeto 517 km a máme 2 hodiny jízdy trajektem před sebou.

Užitečná rada: Vždy je samozřejmě lepší lístky na trajekt objednat a zaplatit v některé české specializované CK, ovšem potom musíte být v určitý čas na daném místě. Nenechte se zmást tím, že vás na check-in pošlou na parkoviště s určitým číslem a ostatní se řadí do kolony čekající na vjezd do trajektu. Z počátku jsme byli zmatení, ale když na parkoviště přijela další auta, obavy se začaly postupně vytrácet. Nakonec jsme na povel projíždějícího technického automobilu vjeli na trajekt mezi prvními. Logicky jsme vydedukovali, že ti co stáli na parkovišti měli rezervaci a najížděli na loď přednostně, potom najížděli až ti, co stáli v řadě.

Cesta trajektem trvala cca 2 hodiny. Škoda, že nebylo nic vidět. Uvidíme, až pojedeme zpátky. Ty dvě hodiny se vlekly nekonečně dlouho. Unavení jsme usínali na židlích. Co bysme dali za postel. Gedseru jsme dosáhli něco po 24. hodině. Dánské království dobyto.

2. den   pátek - 9. 8. 2002

Gedser - Kodaň - Helsingor (DEN) trajekt - Helsingborg (SWE) - Göteborg - Strömstad (Lökholmen) - 639 km

Vyjíždíme z trajektu a po mezinárodní silnici se vydáváme směrem na Kodaň. Dánsko je určitě krásná zem, ale my z ní moc nemáme. Ríša s Peťou usnuli, i my s Romanem máme co dělat. Já jakožto navigátor se snažím, ale myslím si, že kdybych si víčka podepřel sirkama, tak je zlomím. Takhle unavený jsem už dlouho nebyl. Snažím se vydržet, abych Romana kontroloval, jestli nespí. Několikrát jsem se přistihl, že jsem usnul. Z jednoho z mnoha zaklimbání mě probudil Roman slovy: „Měli bysme někde natankovat.“ Našli jsme benzínku. Zlatá ČR, tam je benzinka každých 10 km, tady je síť čerpacích stanic podstatně řidší. Navíc je místní specialitou benzina-automat (na kreditky a peníze). „Jdi se zeptat, jestli můžeme platit eurama.“ (Dánsko je přece v EU, v čem by měl být problém). Problém byl v tom, že tady byl právě jen automat. Kreditky nemáme, máme ovšem eura, ale ty jsou nám v EU u benziny s automatem na dánské koruny na nic. Jedeme dál. Po nějakých 20 km narážíme na další benzinu. Eurem můžeme platit, ale jen bankovkama. S kurzem 7,41 DK za 1 euro natankujeme naftu za 10 euro. To by nám mělo vydržet až do Švédska. Obdivuju Romana, že dokázal cca 140 km ujet. Probudil jsem se za Kodaní (to už jsem regulérně spal), když Roman hledal odpočívadlo. „Schrupneme si hodinku dvě a pojedeme dál“ pronesl už značně unaveným hlasem. Bylo půl třetí ráno, tak jsem vůbec neprotestoval. Pamatuju si, že jsem se vzbudil ještě několikrát, abych změnil polohu, která byla omezena prostorem spolujezdce. Ostatní na tom nebyli o moc líp, ale všichni byli tak unavení, že to skoro nevnímali.

Probouzíme se kolem šesté hodiny. Protahujeme zdřevěnělá těla a znovu usedáme do našeho Saxíka a vyrážíme již na náš druhý trajekt z Helsingoru do Helsingborgu (Švédsko). Máme štěstí, je 7.35 hod. a trajekt odjíždí v 7.40. Nalodíme se a hurá do Švédska. Aniž bychom Dánsko stihli nějak poznat, jsme rádi, že ho máme za sebou. Naším cílem je přeci jenom jiná země. Ve Švédsku zastavujeme u další benziny, abychom doplnili naftu. Ejhle, opět automat, že by severský kolorit? Nebo mají něco proti turistům bez kreditních karet a místní měny? No nic, snad budeme mít štěstí v dalším městě. Zastavujeme u benziny SHELL. Ani byste nevěřili, kolik jich ve Švédsku je. Spolu s firmou Statoil ovládají většinu trhu. Nafta zde stojí bratru 8,50 SEK, což je ještě míň než jsme počítali. Ochotný prodavač nám vyměňuje 50 eur za SEK. Ještě nás upozorňuje, že v bance bysme to měli výhodnější. Prostě jiná země, jiní lidé. První švédské město, které navštěvujeme je Göteborg. Parkujeme u nádraží (problém se zaplacením parkovného - nemáme mince, Roman rychle vyřeší) a míříme do přístavu. Cestou nás překvapuje semafor jen pro cyklisty na jejich stezce, který je těsně vedle semaforu pro chodce. Procházíme přístavem, je tu krásně a dokonce se tu koná výstava fotek z celého světa, které mlsně okukujeme.

Kolem druhé hodiny odpolední přijíždíme na dohodnuté místo, kde se máme sejít s Torem Kerrtredtem, mým obchodním partnerem a přítelem. Když jsem se mu zmínil, že se chystám s přáteli do Norska, hned mi nabídl možnost ubytování v jeho víkendovém domku u moře v přímořské oblasti Lohenholm nedaleko Strömstadu (Švédsko). Společně jsme se vykoupali v Severním moři. Překvapivě byla voda teplejší než před dvěma týdny v Lipenské přehradě. Po ubytování nám Tor nabídl výlet na krásnou vyhlídku na zátoku a moře. Bylo krásné letní počasí a ve spojení s touto podívanou nám bylo nádherně, i když jsme byli k smrti unaveni. Předešlá noc strávená v autě na nás zanechala následky. Večer jsme po dobré večeři spokojeně usnuli. Zítra nás čeká Oslo.


ÚVOD    DENÍK    FOTKY    ÚČASTNÍCI    MAPA

Kopyrajt © Roman & Honza 2005