DENÍK

3. den   sobota - 10. 8. 2002

Strömstad - Svinesund (SWE/NOR) - Oslo - Orgenvika - 265 km

V půl desáté ráno jenom těžko opouštíme tak perfektní ubytování a místo. Jsme v pokušení zůstat celých 14 dní tady, ale rozhodně chceme vidět z těchto krásných zemí mnohem víc. Poklidnou jízdou max. 80 km/h jedeme do hlavního města Norského království - Oslo. Všichni řidiči striktně dodržují předepsanou rychlost a my taky, i když pro středoevropany je max. rychlost 80 km na silnicích 1. třídy dost nezvyklá, ale určitě výhodu to má. Stačíme pozorovat nádhernou přírodu kolem. Několik kilometrů před Oslem platíme mýtné 15,- NOK a rychlost se rázem zvýšila na neuvěřitelných 90 km/h (aspoň něco). Tu samou částku platíme při vjezdu do centra Oslo. Vjíždíme do centra a zastavujeme na prvním parkovišti. Cena je různá od doby parkování, ale max. 3 hod. (1/2 hod. 10,- NOK, 1 hod. 22,- NOK, 2 hod. 56,- NOK a 3 hod. 102,- NOK - podivné, že?). Co dělat, platíme za 2 hodiny tyto nekřesťanské peníze. Ještě předtím zastavují kousek od nás taky Češi. Ptáme se jich, jestli nenašli levnější parkování. „Ono to není zadarmo?“ diví se… „My mysleli, že ten nápis znamená první tři hodiny zdarma…“

Prohlédli jsme si střed města, v přístavu navštívili infocentrum, kde jsme koupili pohledy, které pošleme domů. Snad dojdou dřív než se vrátíme. Po 3 hodinách se vracíme k autu a odjíždíme na poloostrov Bygdoy, navštívit muzeum Vikingských lodí. Vstupné je 40 NOK na osobu, určitě stojí za to. Namíchlo nás ale to, že jsme zaparkovali asi 200 m od muzea a platili jsme 12 NOK za 2 hodiny a přímo před muzeem je neplacené parkoviště pro návštěvníky muzea. Je nádherné počasí, skoro horko na padnutí. Pití jsme pro jistotu nechali v autě, abychom si ho pak pořádně vychutnali… Teda bylo teplé jako chcánky. Po prohlídce Vikingských lodí jdeme k muzeu Kon-Tiki a Fram. Vstupy se nám zdají docela drahé (35,- a 30,- NOK/os.). Peťa prohlašuje, že jí do muzea nikdo nedostane, dá přednost zmrzlince (20,- NOK) a procházce po pobřeží. A my se zatím rozhodujeme, do kterého muzea jít. Nakonec to vyhrál Fram. Byl levnější. Po shlédnutí musíme říct, že určitě i zajímavější než Kon-Tiki (asi). Muzeum Fram se zabývá historií dobývání Severního pólu a je pojmenované po slavné lodi Fram, se kterou Amundsen dobyl Severní točnu. Tuto loď si každý návštěvník může projít od kapitánského můstku až po nejspodnější kajutu R. Amundsena a dovědět se hodně zajímavého, ať neváhá a investuje 30,- NOK. Po prohlídce muzea se jdeme všichni projít po pobřeží. Je to nepopsatelná nádhera.

Odjíždíme z Oslo směrem k Bergenu. Už jedeme asi 2 hodiny a pořád žádné příhodné místo ke stanování. Na jedné straně příkrý sráz k jezeru a na druhé skála. Pak uvidíme pěknou louku. Má to však jeden háček - dům na konci louky. Nedá se nic dělat, jdeme se zeptat majitele (doporučují to mimo jiné ve všech průvodcích o Norsku). Zazvoníme, dveře otvírá starší paní. „Do you speak english?“ zní naše první otázka. „No, only deutsch.“ odpovídá příjemná norská babička. Snažím se jí tedy německy vysvětlit, že bychom si rádi postavili 2 malé stany na kraji jejich pozemku. Paní mi nerozuměla. Tak to zkoušíme rukama nohama a pochopila. Dokonce nám dala k dispozici suchý záchod ve chlívě. Asi abychom jim nepokadili louku. Najedli jsme se a spokojeně usnuli. První noc pod stanem se vydařila.

4. den   neděle - 11. 8. 2002

Orgenvika - Gol - náhorní planina Hardangervidda - vodopád Voringsfossen - Eidfjord - Brimnes (trajekt) - Oystese - 308 km

Ráno nás probouzí zatažená obloha. Za chvíli určitě začne pršet. My ale v poklidu snídáme. Začalo pršet, uklízíme stany a pokračujeme na Bergen. Pořád prší a vypadá to, že jen tak nepřestane. Po cestě se zastavujeme na zajímavém místě, kde spadl meteorit, vypadá to tu jako taková zkamenělá řeka. Čeká nás velmi hezký úsek. Projíždíme největší náhorní planinou Evropy, která se jmenuje Hardangervidda. Její rozloha je asi 7500 čtverečních kilometrů. Krajina kolem se úplně změnila. Všude skály a kopce bez stromů, jen mech a lišejníky. Jsme v nadmořské výšce kolem 1400 m. V dálce jsou vidět vrcholy nejvyšších hor se zbytky sněhu. Stále prší, fouká studený vítr a je zima jak v ruském filmu. Je zajímavé, že i v takové pustině bydlí lidi v typických dřevěných domcích. Musí tu být krásně když svítí slunce. Jenže pořád prší tak jedeme dál. Sjíždíme o něco níž a dokonce přestává pršet. Jedeme překrásnou krajinou, která se nedá slovy popsat - serpentiny a krásné vyhlídky do údolí. Roman s Ríšou fotí o sto šest. Zastavujeme u vodopádu Voringsfossen. Je to jeden z nejmohutnějších vodopádů v Norsku a padá do hloubky 200 m. Znovu začíná pršet. Projíždíme na parkoviště u hotelu Fossli a platíme 20,- NOK. Prší stále víc, tak čekáme v autě. Za chvíli přestává tak scházíme na vyhlídku. Je tu nádherný pohled na vodopád a údolí.

Pokračujeme dál k prvnímu našemu trajektu přes fjord (Eidfjord - z Brimnes do Bruraviku). Čím víc se blížíme k Hardangerfjordu, tím se počasí lepší. Hledáme vhodné místo ke stanování. Před městem Oystese se před námi objevuje odbočka na polní cestu, která vede na krásnou zastrčenou loučku. Je na ní vidět jen ze silnice, která vede nad ní. Stavíme stany. Roman s Ríšou si ještě hází diskem a my s Peťou vaříme večeři. Najíme se a jdeme spát. Já ještě dopisuju deník, když slyším přijíždět auto. Nejdříve si myslím, že jsou to Francouzi, kteří tu na louce už byli, ale po obhlédnutí terénu zase odjeli. Nebyli to Francouzi, ale majitel. Než my to dojde nabízím mu, že tu může klidně taky přespat… Nejdříve nám vynadá, že jsme se ho nezeptali (nebylo koho - široko daleko jen krajina a silnice, žádné domky). Vypadlo z něj něco v tom smyslu, že nejsme první kdo tady stanuje. Pak odjel. My jsme se vyspali do růžova. Holt ne všichni Norové jsou tak pohostinní jak se o nich ve všech průvodcích píše. Aspoň že na nás nezavolal POLITI (policii).


ÚVOD    DENÍK    FOTKY    ÚČASTNÍCI    MAPA

Kopyrajt © Roman & Honza 2005