DENÍK

5. den   pondělí - 12. 8. 2002

Oystese - vodopád Steindalsfossen - Bergen - Voss - Midtun - 256 km

Ráno v klidu snídáme a sušíme stany (v noci zase pršelo). Já nic neslyšel, ale Peťu to vzbudilo, ono Peťu pořád něco budí. Ríša dostal vynadáno, že příšerně chrápe, až jí to probudilo. My s Ríšou nic neslyšeli. V 9.45 hod. startujeme do Bergenu. Cestou se zastavujeme u vodopádu Steindalsfossen, který je 40 m vysoký a dá se pod ním projít. Kolem půl dvanácté vjíždíme do Bergenu (název pochází ze slova bergvin - horská louka). Všude samé jednosměrky, provoz jak na Václaváku. Všude zácpy. Málo parkovišť v centru. Nejlíp se parkuje na P-hus, ale odpovídá tomu i cena: 20,- NOK za 20 minut. Jdeme si prohlédnout centrum, kde jsou světoznámé uličky se starými dřevěnými domky, které jsou na seznamu UNESCO (Bryggen). Pěkné, ale celkově nás to nějak nenadchlo. Procházíme kolem přístavu kde je rybí tržnice, pěkně to tady smrdí. Rozhodli jsme se, že se půjdeme podívat do Bergenského akvária, které patří k největším v Evropě. Jsou zde k vidění všechny druhy ryb, které lze spatřit ve vodách Severního moře a Atlantského oceánu. Cena vstupného je 80,- NOK na osobu. Máme štěstí, v 15.00 hod. začíná krmení tučňáků a tuleňů, jedna z největších atrakcí.

Po prohlídce akvária se vracíme už dost ušlí a hladoví k autu. Při vyjíždění z Bergenu trochu bloudíme, ale brzy se zorientujeme a nabíráme správný směr. Jedeme k městu Voss, kde plánujeme další tábořiště. Projíždíme Voss a stále nic, až před obcí Midtun je obrovská louka a na ní polní cesta. Stavíme stany téměř uprostřed louky a doufáme, že nám nepřijde zase někdo vynadat. Nepřišel. Třetí noc pod stanem dopadla dobře.

6. den   úterý - 13. 8. 2002

Midtun - Undredal - Flam - Aurland - horská cesta Snovegen - Borgund - Fodnes (trajekt) - Sogndal - Solvorn - 232 km

V noci nepršelo ani nebyla rosa, tak po snídani balíme stany a vyrážíme směr Aurland. Po cestě sjíždíme asi 6 km k Stavkirke (sloupový dřevěný kostel), kterých je tady spousta a jsou turistickou atrakcí. Jsme docela zklamaní, kostel nás nenadchl, i když byl postaven už v 11. století. Nejvíc nás na téhle krásné zemi mrzí, že za všechno si tady nechají zaplatit. Vstupné do kostela bylo 40,- NOK na osobu. Trochu to vykompenzovaly místní kozy. Celá úzká silnička, která ke kostelu vedla, byla poseta kozími bobky a proháněly se tu kozy všech velikostí, čímž zcela zablokovaly dopravu. Čekáme až se stádo přežene a pokračujeme dál. Sjíždíme podél Aurlandsfjordu do Flamu. Cestou projíždíme mnoha tunely, už jsme jich od začátku napočítali přes 80. Zítra bychom měli dosáhnout stého tunelu. Z Flamu vede údajně nejhezčí železnice v Evropě. Určitě to nemají na svědomí nové koleje, ale nádherná příroda lemující trať. Ve Flamu kotví taky zaoceánské lodě. Divíme se, že tak obrovské lodě můžou zaplout takhle daleko do vnitrozemí. Zajímalo by nás, jak je asi voda ve fjordu hluboká. Asi dost. Je tu krásně, píšeme pohledy, fotíme, kocháme se přírodou.

Po této příjemné zastávce vyrážíme na další cestu. Projíždíme kolem ústí nejdelšího tunelu na světě „Laerdalstunnel“, který je 24,5 km dlouhý, výstavba trvala v letech 1995 - 2001 a stála 976 mil. NOK. Máme 2 možnosti - jet asi 30 min tunelem a nic nevidět nebo si najet 20 km nádhernou přírodou. Vyhrála to samozřejmě druhá varianta. Z Aurlandu vyjíždíme serpentinami do horské oblasti. Před námi, lépe řečeno pod námi je krásný výhled na Aurlandsfjord. Stále stoupáme výš a výš po uzoučkých silnicích, kde se sotva vyhnou 2 protijedoucí auta. Jen málokde je silnice širší. Najednou se před námi objevuje stádo ovcí v protisměru. V Norsku mají ovce, krávy a sobi absolutní přednost, proto ta kolona aut před námi. Jedeme pořád výš a výš. Krajina se postupně mění. Přesně tak jak jsme se to učili v zeměpise. Když už jsme ve výšce kde rostou jen mechy , lišejníky a borůvky, zastavujeme na odpočívadle u horské řeky. Vaříme polívku a pak se jdeme po třech dnech pořádně umýt. Voda je ledová, ale v tom horku je to docela příjemné osvěžení. Po 2 hodinách odpočinku pokračujeme dál. Ještě nabereme vodu z řeky, pořád plaším, jestli je dost čistá, ale nic nám z ní není a chutná nám. Na vrcholu se koulujeme zbytky sněhu. Zvlášť Ríša má radost jako malé dítě. Po cestě je hodně okouzlujících vyhlídek, kde se zastavujeme a rozplýváme se tou nádherou.

Sjíždíme zase dolů a odbočujeme na chvíli z trasy, podívat se na jeden z nejstarších sloupových kostelů, který je v Borgundu. Romanovi se podařilo kostel vyfotit i z míst, kde se platí, dokonce i interiér, aniž by zaplatil jedinou NOK, přijeli sme totiž v době kdy už se zavíral, tak se domluvil s mladým norem, že si udělá jen pár snímků. Musíme říct, že Borgund je zatím nejhezčí kostel, který jsme doposud viděli. Vracíme se zpátky do města Fodnes, kde opět překonáváme fjord trajektem (cena 168,- NOK za auto + řidič + 3 pasažéři). Loď nás vyplivla v Mannheller. Odtud pokračujeme do Solvorn. Chceme zjistit kolik stojí cesta lodí k dalšímu kostelu v Urnes. Po shlédnutí fotek a ceně za vstup 40,- NOK + loď, to vzdáváme, i když je památka na seznamu UNESCO. Vyjíždíme kousek nad Solvorn a právě tam se nachází místo pro naše 3 stany. Je to louka, na které je patrné, že zde už někdo před náma stanoval. Je dost zválená. Stavíme stany a děláme jídlo. Po jídle si ještě házíme diskem, když slyšíme jak někdo jde po cestě. Byl to opět majitel pozemku a vypadal dost naštvaně. Po několikaminutové snaze domluvit se, neuměl ani anglicky ani německy, odešel a přivedl si zřejmě svého syna, který nám dělal tlumočníka. Po delším vyjednávání se nám nakonec podařilo domluvit a dali sme jim za to aspoň cigarety, ikdyž nekouřili. Mohli sme jít tedy v klidu spát.


ÚVOD    DENÍK    FOTKY    ÚČASTNÍCI    MAPA

Kopyrajt © Roman & Honza 2005