DENÍK

7. den   středa - 14. 8. 2002

Solvorn - ledovec Nigardsbreen - pohoří Jotunheimen - Lom - Bismo - 238 km

Kolem osmé hodiny ráno nás probouzí slunce (poprvé, co jsme pod stanem). Stany jsou suché, tak začínáme balit, abychom naše tábořiště opustili co nejdříve, jak jsme slíbili jeho majiteli a jeho malému překladateli. Snídani si uděláme až po cestě.

Vyrážíme k ledovci Nigardsbreen. Je to část největšího ledovce v Evropě - Jostedalsbreen. Pozvolna stoupáme po cestě vedoucí podél řeky tekoucí z ledovce. Udivuje nás její tyrkysově zelená barva. Jdeme vyzkoušet, jakou má teplotu. Shodli jsme se na max. 5°C. Za poplatek 250,- NOK přijíždíme k ledovci. Bohužel nám k němu chybí nějakých 1500 m. Dál je to možné pouze s lodí po vodě a s průvodcem. Cena za nejjednodušší prohlídku je 140,- NOK na osobu. Jelikož už nemáme peněz nazbyt, musíme si nechat zajít chuť. Snad někdy příště. Tak děláme alespoň několik fotek. Kdyby se nám povedlo aspoň prodat ty vodky, co máme v kufru. Roman to však nevzdává. „Tam se musíme dostat i po břehu!“ Taky, že ano. Slabou hodinku zkoušíme naše horolezecké schopnosti. Všichni samozřejmě v teniskách. Nakonec jsme to zvládli. Na pokraji smrti hlavně hladem jsme ledovec dobili. Je to nádhera! Už jsme na odchodu, když se kus ledovce utrhl. Pěkná řacha a v zápětí se rozvodnila řeka odvádějící vodu z ledovce. Ríša s Romanem fotí jako vzteklí. Ríša říká: „Doufám, že dál už nebude nic zajímavého, nebo mi nebude stačit film.“

Asi ve 14.30 odjíždíme směrem na LOM. Jedeme kolem Lustrafjordu, kde má voda stejnou barvu jako řeka z ledovce. Zastavujeme u jednoho z kempů a pokoušíme se udat vodku, ale bez úspěchu. Norové nejspíš vůbec nepijí a nekouří. Možná později. Stoupáme po úzkých serpentinách do hor Jotunheimen (Obří dům) po turisticky atraktivní Sognefjellvegen. Ve výšce asi 1300 m nabíráme z horské říčky vodu na vaření a pití. Všude jsou krásné výhledy do údolí a nejvyšší vrcholy pokryté sněhem. Dosahujeme autem Fantesteinen ve výšce 1434 m s krásným výhledem na nejvyšší horu Norska Galdhopiggen 2469 m. Pomalu sjíždíme k městu Lom, téměř již podzimní krajinou. Cestou se zatavujeme v starobylé selské usedlosti Elvesetro v níž stojí obrovský sloup Sagasoyla - s výjevy severské historie.

V Lomu se jdeme podívat na další dřevěný kostelík. Na parkovišti vidíme autobus Karosa ČSAD Český Krumlov. Jak je ten svět malý. Z Lomu jedeme směr Bismo a hledáme příhodné místo k uvaření večeře. Od rána jsme nic nejedli a všichni máme hlad jak vlci. Našli jsme moc pěkné odpočívadlo u řeky v malém lesíku. Kdyby se tu dalo přespat, ale bohužel je to v Norsku zakázané a z našich dosavadních zkušeností víme, že s Nory si není radno začínat. Po jídle jedeme hledat místo na přespání. Nacházíme perfektní místo v lesíku u hlavní cesty a hlavně u řeky. Sláva, perfektně se vyspíme a i hygieně učiníme za dost. Dneska nás doufám nikdo nebude otravovat.

8. den   čtvrtek - 15. 8. 2002

Bismo - Geiranger - Eidsdal (trajekt) - Trollstigveien (cesta Trollů) - Andalsnes - Afarnes (trajekt) - Rovik - 206 km

Ráno nás neprobudí sluníčko, ale zima jako v rákosí. Horská řeka dělá svoje. „Nasnídáme se někde na sluníčku“ shodujeme se všichni. Rychle balíme a hurá do tepla. Dnes máme na programu jeden z nejhezčích fjordů vůbec - Geirangerfjord. Znovu projíždíme horskou krajinou a těšíme se na krásnou vyhlídku z nejvyššího autem dostupného bodu, kterým je Dalsnibba ve výšce 1500 m. Odbočujeme, a ejhle, za vjezd se platí (Čemu se divíme?! Tady se platí úplně za všechno. Nevím, proč všichni nadávají na ČR?). Na ceduli je uvedeno 55,- NOK za osobní automobil + 7 osob. Roman zkouší nabídnout místo peněz cigarety. Bez úspěchu. Zajímalo by mě, kdo mohl říct takovou ptákovinu, že cigarety a alkohol jsou výborný artikl k prodeji. Jsme pěkně naštvaní, ale co se dá dělat. Roman říká: „Tohle mě bude štvát (použil silnějšího výrazu) 14 dní.“ Serpentinami sjíždíme do nádherného údolí. Fotíme se na krásné vyhlídce na Geirangerfjord.

V Geirangeru bereme naftu a v Eidsdalu kupujeme náš první norský chléb (kus za 9,- NOK). Nevíme jaký bude, ale určitě lepší, než starý, suchý, český toustový. Chleba je základ. V Eidsdalu najíždíme na další trajekt přes Norddalsfjorden do Linge (trvání 10 minut, cena 97,- NOK - auto s řidičem + tři pasažéři). Ještě 36 km a jsme na dlouho očekávané Trollstigveien (cestě trollů). Jsme v Trollstigenu. Je tu spousta turistů, obchůdků se suvenýry a překrásná vyhlídka na serpentiny - Cestu trollů. Cestou dolů se zastavujeme v jedné ze serpentin, abychom si mohli pořídit snímky vodopádu. Kolem našeho auta pořád obcházejí nějací chlapíci a ukazují na naše auto. „Je snad něco v nepořádku?“ říkáme si. V tom jeden z nich přistoupí a začne plynnou češtinou: „Vy jste taky Češi? My jsme z Třeboně.“ Byli to čeští studenti cestující po Norsku stopem. Měsíc makali na farmě a sbírali jahody. Teď cestují stopem po dvojicích a vždycky se někde sejdou. Dobrý způsob.

V Afarnes najíždíme na trajekt do Solsnes přes Langfjorden (cena 104,- NOK - auto s řidičem + tři pasažéři). Za Solsnes se pokoušíme najít místo na přespání. V obci Rovik sjíždíme z hlavní silnice směr Klajve. Na lesní mýtince nedaleko silnice to nemá chybu. Tábořiště jsme nazvali „U křesla“, neboť jsme zde nalezli staré proutěné křeslo.


ÚVOD    DENÍK    FOTKY    ÚČASTNÍCI    MAPA

Kopyrajt © Roman & Honza 2005