DENÍK

15. den   čtvrtek - 22. 8. 2002

Gränna - Jönköping - Falköping - Lidköping - Läckö (jezero Vänern) - Lidköping - Falköping - 297 km

Ráno nás vítá opět krásný slunečný den. Dnes jedeme do Jönköpingu, kde se letos konalo MS v ledním hokeji. Dále chceme zajet k největšímu jezeru v Evropě Vänern a podle situace se vykoupat.

Dopoledne v poklidu dojíždíme přes Huskvarnu do Jönköpingu. Jdeme se podívat do města. Za parkování dáváme 10,- SEK/hod. Jönköping nic moc, shodujeme se všichni. Při cestě zpátky na parkoviště v malém krámku kupujeme pohledy. Paní za pultem, když viděla tričko naší expedice s českou vlaječkou, na nás spustila plynnou češtinou: „Vy jste češi, tak se můžeme bavit česky“. Znovu jsme se přesvědčili, jak je svět malý. Prý v Jönköpingu a okolí je nejméně 200 českých rodin.

Odjíždíme přes Falköping, Skaru a Lidköping na pobřeží jezera Vänern, kde se nachází zámek Läckö. Jsme trochu zklamaní, že se zde nedá vykoupat. Je horko na padnutí a my se vracíme zpátky do Lidköpingu. Tady nacházíme pláž a hurá do vody. Fouká od vody a jsou vlny. Ríša říká, že na Lipně jsou mnohem větší, ale věřte Ríšovi. Po skvělé koupeli jsme se dobře najedli, odpočinuli a zaházeli diskem. Dokonce zbyl čas i na kávu. Jedeme zpátky tou samou cestou a nacházíme perfektní flek kousek za Falköpingem. Je úplná tma a my si s Ríšou a Romanem házíme diskem. Dokonce nám to jde líp, než za světla. Možná je to i tím, že máme každý v sobě 2 piva Barlsberg, které do tomboly věnoval Ríša.

16. den   pátek - 23. 8. 2002

Falköping - Boras - Dannike - Gislaved - Halmstad - Ängelholm - Jonstorp - 392 km

Ráno vstáváme s vědomím, že je před námi poslední den naší cesty. I když to tak ve skutečnosti není, ještě je před námi sobota, ale to už nebude ono, protože nás čeká dlouhá cesta domů. Z tábořiště u Falköpingu jedeme směrem na Boras. Na informační tabuli zjišťujeme, že Boras asi nebude to pravé ořechové. Moc se nám líbí, že před každým větším městem jsou právě u informačních tabulí k dispozici plány města a okolí. A pozor, zdarma, ale všechny jiné informace pouze ve švédštině, což je nám platné jako mrtvému zimník. Po cestě nás zlákala směrovka označující nějakou turisticky atraktivní oblast. Z názvu Burgruin jsme usoudili, že půjde nejspíš o zříceninu hradu. Jedeme příšernou cestou (chudák Saxík). Doufáme, že to bude stát za to. Houby zřícenina hradu, pár přírodních kamenů a tráva. Ať se jedou podívat do ČR jak vypadá zřícenina. Žabaři!

Naše cesta se dnes ubírá na jih. Musíme co nejblíž k Helsingborgu, abychom se dostali co nejdřív na trajekt. Další zastávka je v Dannike, kde se nachází malá pevnost a občerstvení, které nás zaujalo o něco více. Je horko, tak se občerstvujeme nanuky a kávou, ale chtělo by to někde se vykoupat. Trochu komplikovaně nacházíme maličké koupaliště. Voda je jako vždy báječná. Po obědě a krátkém odpočinku pokračujeme dál. Máme ještě kus cesty před sebou. Trochu se obáváme večera, až budeme hledat místo na přespání.

Přijíždíme do Ängelholmu. Jsme na pobřeží Severního moře a naše obavy se naplňují. Jezdíme sem a tam a všude samé louky, nikde žádný les. Začíná se stmívat. Co budeme dělat? Spát v autě je sebevražda. Poslední pokus. Jedeme směr Jonstorp. Konečně les, ale nikde do něho žádný vjezd. Až úplně na konci je na kraji zoraného pole travnatý plácek. Bohužel je sem vidět ze silnice, ale jako nouzovka dobré. Autem zajíždíme na šikovně ukrytou cestu a po krátkém jídle začínáme bilancovat a likvidovat zásoby alkoholu (pivo a Becherovka). Všichni jsme se shodli, že EXPEDICE SCANDINAVIA 2002 byla víc než úspěšná. Určitě se sem ještě vrátíme. Já říkám, že nikdy nejsi někde naposledy. Je asi 23 hodin, tma, perfektní čas na postavení stanů. Dost často každý z nás uklouzl na hlemýždi, kterých je tu strašná spousta. Prostě „Slimárna“.

17. den   sobota - 24. 8. 2002

Jonstorp - Helsingborg (SWE) trajekt - Helsingor (DEN) - Gedser (DEN) trajekt - Rostock (GER) - Berlín - Hora Sv. Šebestiána (CZE) - Plzeň - Č. Krumlov - 1097 km
6618 km - celkem

Ráno po snídani zbavujeme stany slimáků a po sbalení vyrážíme na dlouhou cestu domů. Dnes pojedeme opět trajektama, kterýma jsme jeli i sem, a které máme už zaplacené. První trajekt z Helsingborgu do Helsingoru je časově neomezený, ale druhý z Gedseru do Rostocku musíme stihnout přesně a ten vyplouvá v 13.00 hod. Vše jsme bez problémů stihli a ještě jsme se zastavili v Dánsku u větrného mlýna na občerstvení, tedy z vlastních zásob. Na velkém trajektu do Rostocku sme se na závěr expedice pořádně rozšoupli a koupili si jídlo a pití. Přece nebudeme škudlit poslední eura co nám zbyly, co bysme s něma doma dělali.

Německo zase profrčíme po dálnicích a menší problémy nastávají až u Drážďan a pak vlastně až domů. Týkají se záplav, takže jedeme vlastně po samých objížďkách. Hranice tentokrát překračujeme v Hoře Sv. Šebestiána, kde dostáváme plánek ČR s vyznačením nesjízdných silnic a není jich málo. Místa v jižních Čechách, které byly záplavami postižené nejvíc projíždíme už v noci a je tu cítit dost nepříjemný zápach. Kolem půl šesté ráno jsme v Českém Krumlově, kde naše cesta končí, teda aspoň pro polovinu expedice (Honzu a Ríšu), druhá polovina (Peťa a Roman) ještě pokračují asi 240 km do Mikulova.


ÚVOD    DENÍK    FOTKY    ÚČASTNÍCI    MAPA

Kopyrajt © Roman & Honza 2005