ÚvodDeníkÚčastníciFotky • O Turecku

Jak se do Turecka dostat   •   Něco málo z historie   •   Turecké památky
Informace o cenách   •   Kurdský slovníček   •   Mapa naší cesty


Turecké památky, které jsme měli tu čest spatřiti

Dogubayazit - Palác paši Išaka

Dogubayazit - Palác paši Išaka

Dogubayazit leží jen 35 km západně od hranic Íránu. Před nástupem vlády Chomejního bylo toto malé městečko jednou ze zastávek z Evropy na Dálný východ.

Ve městě samém památky nejsou, ale 6 km od města je působivý palác paši Išaka, který stavěli déle než 100 let a byl dokončen v roce 1784 za vlády kurdského vládce Išaka. K paláci je možné se dostat pěšky (asi 1 hod chůze - po cestě lze celkem lehce někoho stopnout) a nebo dolmušem či taxikem.

Dogubayazit je v současné době docela turistické město, neb od tud spousta turistů chodí na trek k Araratu. Vše je jen otazka peněz, takže když mate slabych 200 USD, tak vás mafiáni radi po Araratu provodi :)

Hora Ararat (Agri Dagi)

Jméno Ararat pochází ze starého názvu pro království Urartu. Je to nejvyšší hora Turecka, měží 5165 m a turecky se nazývá Buyuk Agri Dagi, což znamená Velká hora Agri.

Hora Ararat (Agri Dagi)

Pověst o hoře pochází z příběhu o stvoření světa. Arméni považovali Ararat za střed Země a věřili, že pocházejí z této hory. Podle legendy je tato hora střechou světa a řeky Tigrid a Eufrat tečou dolů přes zahrady Ráje k zůrodnění mezopotánských plání.

Území hory je považováno za vojenské pásmo, tudíš tam není vstup oficiálně povolen. Speciální povolení se vydává v Ankaře a nikde jinde. Přesto lze povolení zakoupit nelegálně v Dogubayazitu u místních mafiánů, kteří vám ho rádi prodají a dokonce vám dají průvodce na trek k vrcholu. Povolení lze koupit za 200 USD. My jsme se k Araratu dostali na vlastni pěst mimo tyto mafiány a nechali jsme se dovést 'jeepem' do vesničky ELI za 25 USD. Naneštěstí jsme potkali v prvním výstupovém táboře oficiální výpravu, kteří povolení měli z Ankary a tak jsme museli ustoupit a vratit se zpět. Trochu nás to mrzí, ale přeci jenom jsme si na ten Ararat kapku sáhli :o) Při cestě zpět jsme dokonce stopli mikrobus, který nás hodil až do Dogubayazitu.

Hošapská pevnost - Hošap Kalesí

Hošapská pevnost - Hošap Kalesí

45 km od města Vanu je kurdský hrad Hošap Kalsesí, postavený v 16. stol., který byl obnoven v 17. stol kurdským vládcem Sari Suleymanem. Hrad je postaven na skále a pod ním se rozprostírá krásná kurdská vesnička Guzelsu. V povnosti je na 300 pokojů, mešity, koupelny (resp. kdysi bylo :)

O hradu existuje pověst: říká se, že kurdský vládce byl tak nadšen působivou stavbou, že poručil, aby talentovanému architektovi usekli ruce, aby už nikdy nemohl postavit podobný hrad.

K hradu jsme se dostali z Vanu dolmušem (z Vanu jsme vyjížděli skoro 2 hodiny, protože tu bývá pravidlem, že se vyjede, až je dolmuš naplněn :) a zpět z Guzelsu jsme se dostali soukromým taxi ve tvaru autobusu.

Akdamar - u vesnicky Gevaš

Akdamar - u vesnicky Gevaš

K Akdamaru jezdí bus z Vanu, poměrně často. Lze tam i dostopovat, ale tady na východě se již za stop ve většině případech platí. Na samotný ostrov se už samozřejmě dostanete lodi :o) Lodě odplouvají několikrát denně, kdzkoliv se nashromáždí dostatek pasažérů. Na ostrově pak můžete strávit třeba celý den a až večer jet zase zpět.

Arménský král Gagik vybudoval na ostrově v letech 915 až 921 nádherný chrám a klášter. Tisíc let starý kostel Svatého kříže (akdamar Kilisesi) je v poměrně dobrém stavu (oproti jiným tureckým pamatkám). Zajímavé jsou reliéfy na stěnách, zobrazující biblické příběhy, jako např. Adam a Eva, David a Goliáš, Izák a Abrahám nebo Jonáš a velryba. Interiér kostela je poněkud méně zachován než exteriér.

Nemrut (Tatvan)

Nemrut (Tatvan)

Do Tatvanu jsme se dostali stopem z Akdamaru, ale ten stal za to ... chytli jsme kurdského nacionalistu, který krásně nadával na Izrael, Ameriku a pod. Take do Tatvanu jezdí řada Dolmušů z Vanu a tak musíte mít štěstí, aby měli místo ...

Z Tatvanu k Nemrutu jsme se vydali pěšky. Zjišťovali jsme dolmuše nebo taxi a bylo to docela drahé (20 mil/os = 400 Kč). Vyrazili jsme pěšky a po troše bloudění jsme konečně zvolili správný směr. Místní jsme obdarovali cigaretama a ti nám za odměnu zajistili odvoz do nejbližší vesničky. Odtud jsme cca 1,5 stoupali až jsme došli na silničku a na té nám (bez stopování) zastavil mercedes a vzali nás až do nitra sopky :)

Numrut Dag dosahuje výšky 3050 m. Ve vulkanickém kráteru je několik jezer a horkých pramenů - perfektní bylo koupání při úplňku nebo osvěžování v horkém prameni s místními Kurdy.

K poslední erupci došlo v 15. stol, průměr kráteru je 7 km. V kráteru žijí pouze pastevci.

Zpět do Tatvanu (přímo k autobusovému nádraží) nás odvezli Kurdi a ještě nám nabízeli velice osvěžující melouny :))

Diyarbakir - centrum Kurdistánu

Diyarbakir - centrum Kurdistánu

Pokud dosáhne kurdská menšina samostatnosti, stane se patrně Diyarbakir hlavním městem. Diyarbakir leží na břehu Tigridu. Historický střed obklopený hradbami se rozkládá mezi řekou na východě a novým městem na západě. Městské brány jsou pojmenovány podle měst, ke kterým vedou (např. Urfa, Mardin apod.)

Místo bylo osídleno již za doby bronzové ve 3. tis. př. Kristem. Vystřídaly se tu nejrůznější dobyvatelské národy: Urartu, Asýrie, Persie, Řecko a Řím. Dnešní ráz města ovlivnil vpád arabských kmenů v r. 640. Rod, který se ve městě usídlil, se nazýval Beni Bakir a panovníci změnili římský název Amida na Diyar Bakir (země Bakirů). Po vpádu Arabů mělo město muslímské vládce různých národností. Diyarbakir - minarety V průběhu těchto let si Diyarbakir získal svůj tipický muslímsko-kurdský charakter.

Městské hradby jsou 5,5 km dlouhé. Postavili je Byzanťané koncem 3. stol. Měly 4 hlavní brány vedoucí do různých směrů.

Celé hradby jsme obešli, byla to skvělá procházka. Perfetní bylo, když jsme asi hodinu vysedávali nad tržištěm a pozorovali městský chaos.

Velká mešita - Ulu Camii
Mešita byla vybudována na konci 11. stol. jen několik let poté, kdy město dobyl seldžucký sultán šach Malik. Je to největší starověká seldžucká mešita v Anatólii a byla vystavěna v arabském slohu podle modelu velké mešity v Damašku. Reprezentuje začátek slohu, ve kterém byly budovány anatolské mešity a který dále rozvýjel a vylepšoval stavitel Sinan.

Hasan Paka Hani
karavanseráj ze 16. tol. - v současné době je to areál nejrůznějších obchůdků, nádherné koberce (od nakupu mě žel Cody odradil :)

ISTANBUL - nejbližší orient Evropě

Počátky historie Istanbulu sahají do doby rozkvětu helénské kultury. Řek Byzás se rozhodl najít místo pro nový městský stát. V roce 667 před Kristem se vydal po moři, ale strhla se bouře, která jejich lodě zahnala do klidně zátoky, kde nalezli vesničku (dnešní část Istanbulu Kadikoy). Na okraji zátoky, založil Byzás svůj městský stát a nazval jej Byzantion.

Istanbul - Zlatý roh Zátoka Zaltý roh j ideální přístav v Bosporské úžině. Úžina odděluje Asii od Evropy a spojuje Černé moře a Středozemní moře.

Byzantion až do konce 2. stol po Kristu, kdy byl dobit Římany, kteří přejmenovali Byzantion na Augusta Antonia. Při bojích bylo město téměř zničeno a potom Římany znovu vybudováno. Roku 330 Konstantin Veliký vyrval město Liciniovi a jak bylo zvykem, přejmenoval ho na Nový Řím a později na Konstantinopolis. Tento název hlavního města byzantské říše se uchoval po dalších 1123 roků.

Konstantinopolis se stalo střediskem bohatství a moci. Chrám sv. Sofie (tehdy největší chrám na světě) byl postaven mezi císařskými paláci a honosným hippodromem. Ulice, domy, vodovod a kanalizace byly vybudovány podle řecko-římské tradice a město se tak stalo jedním z nejrozvinutějších center západní kultury. Město odolávalo mnoha vojenským tažením, ve 13. stol bylo krátce okupováno za 4. křížové výpravy.

Roku 1453 Mehmed Dobyvatel vjel na svém koni do chrámu sv. Sofie, který byl symbolem byzantské říše a zahájil tak počátek nové éry v historii města. Chrám sv. Sofie se stal mešitou a město se přejmenovalo na Istanbul. Sultánové se soustředili na stavbu města, zdokonalovali hradby. V 16. stol. vybudoval v Istanbulu Suleyman I. Nádherný řadu staveb, včetně Suleymanovy mešity. Na začátku 17. stol. k tomu Ahmed I. přidal skvělou Modrou mešitu. A v 19. stol. (téměř před zánikem říše) byl postaven překrásný bílý pálác Dolmabahče.

Istanbul - Aja Sofia

Po 1. sv. válce za republiky Kemala Ataturka vznikly obavy týkající se polohy velkoměsta (blízkost Řecka, zranitelnost od moře), proto Ataturk přesunul hlavní město do Ankary v Anatólii a odtud vedl Turecko do nové, moderní éry.

Aja Sofia
Aja Sofia je postavena na troskách mnoha kostelů, které byly zničeny. První kostel postavil v roce 327 Konstantin, zakladal říše, ten však v roce 404 vyhořel. Theodosius II. postavil v roce 415 druhý kostel, ten byl však v roce 532 zničen revoltou Níká, kdy Justinián téměř ztratil svou korunu. Po potlačení revolty požádal Justinián největšího matematika té doby Anthemia z Trallei a Isidóra z Milétu, aby postavili chrám, který by odrážel velikost boží i národa. Stavba trvala 5 let a byla dokončena v r. 537, kdy Justinián vstoupil do chrámu a prohlásil: Šalamoune, nyní jsem Tě překonal !
V roce 1453 dobyl Konstantinopol Mehmed II. a do Aji Sofie vjel na koni. Chrám byl během své histori několikrát opravován. Většina oprav se týkala exteriéru, aby byl zachován původní vzhled. Osmanští sultáni přistavili na chrámové nádvoří čtyři minarety.

Istanbul - Dolmabahče Dolmabahče
Historie paláce Dolmabahče (Dolmabahče Saray) je svědectvím o říši, která ztrácela bohatství a slávu, o sultánovi, který ztratil kontakt se svými poddanými a se stavem své říše. Sultán Abdulmecid I. se snažil napodobit pokrokové Evropany a pokusil se postavit palác ve stylu Versailles. Stavba začala roku 1843 a byla dokončena roku 1856 (70 let před pádem sultanátu). Palác byl postaven z mramoru a náklady na jeho výstavbu zcela vyčerpaly státní pokladnu.
Název Dolmabahče znamená "plný zahrad" a nádherné palácové zahrady dodávají paláci pocit pohody. Palác sám je velkolepý a v obrovských pokojích naleznete královský nábytek a mohutné lustry. V korunovačním sále se nachází největší lustr na světě, který váží přes 4 tuny.
V malém palácovém pokoji tu 10. listopadu 1938 v 9:05 zemřel Kemal Ataturk, vůdce Turecké republiky. Od té doby hodiny v paláci stále ukazují okamžik jeho smrti.

Mešita sultána Ahmeda
Istanbul - Modrá mešita V roce 1609 požádal Ahmed I. svého architekta Mahummada Agu aby postavil nádhernou mešitu proti chrámu Aja Sofia. Stavba byla dokončena v roce 1616. Mešita i její okolí je známo pod jménem mešita sultána Ahmeda (Sultan Ahmed Cami).
Nejdůležitější částí mešity je mihráb, výklenek ve stěně, který ukazuje směr věřícím, modlícím se k Mekce. Díky své modré záři je mešita známější jako Modrá mešita.
Šest minaretů postavených Ahmedem I. potvrzuje důležitost a význam mešity v očích muslímů. Jedinou mešitou se šesti věžemi byla v té době mešita Kaava v Mekce, což vzbudilo rozhořčení v celém muslímském světě. V odpověď na tento hněv poslal sultán do Mekky peníze a dělníky, aby postavili sedmou věž a na obhajobu prohlásil, že mu architekt neporozuměl (altin - minaret ze zlata vs. alteen - šest minaretů).

ANKARA - součastné hlavní město Turecka

Ankara je hlavním městem Turecké republiky od svého založení v roce 1923. Když Kemal Ataturk vyhrál válku a založil republiku, přestěhoval hlavní město z Istanbulu do otevřených plání Anatólie. Ankara je symbolem Ataturkova přání, vybudovat moderní průmyslovou liberární společnost, jež by patřila veškerému tureckému lidu. Ankara není vůbec přitažlivá pro cizince, protože nemá tak kouzelnou historii jako třeba Istanbul a jiné turecké památky. Přesto i v Ankaře se dají najít skvosty, které stojí za vzhlédnutí. Určitě si nenechte ujít Muzeum anatolských kultur nebo Ankarskou citadelu, na které jsme my strávili nejednu hodinu odpočíváním a pozorováním Ankary z ptačí perspektivy :o)

Ankara

V roce 1923 mělo město 28 tisíc obyvate a ke 3 milionum vzrostlo za méně než 70 let. Existují historické důkazy, že toto místo bylo poprvé osídleno během chetitského období. Frygický král Midas vládl městu po Chetitech a nazval ho Angorou (kotvou). Podle legendy tu totiž král Midas našel starobylou kotvu z Noemovy archy, která přistála na Araratu.
Město nabylo slávy v roce 1402, když se v blízkosti konala obrovská bitva. Pod velením sultána Bayezida se osmanská vojska chystala porazit byzantské impérium a dobýt Konstantinopol. V tom se objevili Mongolové pod velením Tamerlánovým, dědicem Čingischána, kteří za sebou po celé asii zanechávali smrt. Bitva mezi těmito dvěma vládci skončila Tamerlánovým vítězstvím a Bayezid byl vzat do zajetí. V roce 1405 zemřel v zajetí - pravděpodobně spáchal sebevraždu.
Na 500 let upadla Ankara v zapomění až do dubna 1920, kdy sem Ataturk svolal národní shromáždění.

Staré město se nazývá Ulus. Ulus je vše, co zbylo z Ankary z období mezi dobou římskou až do konce války za nezávislost v roce 1923. Nové město se rozprostírá na jih od Ulusu. Hlavní tepnou města je Ataturkův bulvár, který začíná na Uluském náměstí a vede přes nové město (Kizilay, Bakanlikar). Dále pak pokračuje do prestižní čtvrtě Cankaya, kde sídlí všechny zahraniční ambasády.

Muzeum anatolských kultur Muzeum anatolských kultur
Toto muzeum si nesmíte nechat ujít. Nabízí fascinující přehlídku slávy turecké říše v posledních 2000 letech: paláce, kostely, mešity, opevněná města a antické mosty z římského období i pozdější doby. Dále muzeum obsahuje exponáty nalezené po celém Turecku. Po vstupu do muzea se ocitnete v paleolitu (7000 let před Kristem a dříve). Většina sbírek z této doby pochází z Karainu ležícího nedaleko Anatólie. Mezi sbírkami z neolitu (7000 - 5500 let před Kristem) jsou nádherné fresky nalezené v Catal Huyuk, prvním městě na světě. Sbírky jsou uspořádány chronologicky. Naprosto skvělá je sbírka se sochami lvů a sfing, které střeží brány chetitských měst. Další pozoruhodná sbírka představuje království Urartu, které se rozprostíralo ve východní části země. Poslední sbírka je z řeckého a římského období, asi 7000 let po epoše, ze které pocházejí první sbírky.
Muzeum je otevřeno denně 8:30 - 18:00 a vstupné bylo (8 mil Lir = 160 Kč, studentské po předloženi ISIC je poloviční).

Ankarská citadela Ankarská citadela
Na kopci (vedle muzea anatolských kultur) se nachází Ankarská citadela (Hisar). Pevnost byla postavena na původním opevnění z helénské doby. Vnitřní část opevnění byla pravděpodobně vystavěna po perských nájezdech na město roku 630 za byzantského císaře Hérekleia, zatímco vnější hradby byly podle nápisů na nich zesíleny a opraveny za císaře Michaela III. roku 859.
Pevnost je obehnána hradbami a v podpevností se nachazí malebná osmanská čtvrť s úzkými uličkami, starými domy a minarety. Z pevnosti je úžasný rozhled na velkou část Ankary. Měli jsme to štěstí, že se nám nabídly dvě malé průvodkyně a z nejvyššího bodu citadely nám popsaly celou Ankaru. Cody pak neodolal a musel si zakoupit překrásnou ručně pletenou čepičku :)