Úvod • Deník • ÚčastníciFotkyO Gruzii
Istanbul (opět po roce) a šťastné setkání s týmem B

Trasa
Kapadokia - Istanbul

4.den - 14.7. pondělí

ČEKÁNÍ NA B-TÝM, JESTLI SE MU PODAŘÍ PŘEKROČIT HRANICE VLAKEM (NEÚSPĚCH).
PŘEJEZD DO ISTANBULU, UBYTOVÁNÍ V HOTELU, PROHLÍDKA MĚSTA

Překročení hranic bez problémů. Vstupujeme do Turecka. Hned za hranicí na benzince shazujeme batohy a provádíme očistu u kohoutků s vodou. Ochutnáváme první turecký čaj. Delikátní! V blízkém hotelu měníme peníze a stáváme se milionáři (1 milion tureckých lir je zhruba 20 našich korun). Turci jsou pohodoví, usměvaví a přátelští.

Kluci nepřijeli. Takže tu lest celníci opět prokoukli. Přespáváme na drážním betonu kousek hned u kolejí. Do Zajíce se zamilovalo malé černé kotě. Bylo kouzelné, chtělo si hrát, ale Zajíc z toho moc nadšenej nebyl. Vůbec byl jak magnet na kočky (upřesňuji, že na ty čtyřnohé a chlupaté ?).

Aja Sofia Ráno nám ujel jediný dnešní spoj do Istanbulu. Jdem na stopa. Po více jak půlhodině zastavuje šílená herka. Nedokážu určit rok výroby, ale radši to ani nechci vědět. Tenhle TIR už toho bude mít hodně za sebou, sotva jede. Nasedáme všichni, ač původně tvrdil, že vezme pouze dva. Jednoduše jsme se tam vecpali. Cesta trvá čtyři hodiny. Normálně tam lze dojet za dvě.

Čtyři hrůzné hodiny! Nepamatuju, kdy naposled jsem se tak bála! Řidič - drobný starší Turek - jel hodně dlouhou štreku bez odpočinku. Spánek se začal intenzivně hlásit během jízdy s námi. Cpali jsme do něj hroznový cukr, žvýkačky, napájeli ho vodou, jen ho udržet v bdělosti! Jenže on si klidně zavíral oči a upadal do mikrospánku. Zato my byli v nejvyšší pohotovosti, neboť jsme několikráte málem sjeli ze silnice! Rozdělili jsme si funkce. Franta hlídal volant a v případě nutnosti auto strhával zpět na silnici, já hlídala jak daleko jsme od krajnice a upozorňovala, že už zase sjíždíme kamsi??. Zajíc, který seděl uprostřed, zavíral oči a říkal: "Já se na to nemůžu dívat." Užili jsme si strachu, ale přežili!

V Istanbulu se ubytováváme v hotelu Emin u příjemného bělovlasého dědouše a cenu ukecáváme na 5 USD za osobu. Záchod, sprcha s teplou vodou, světle modře vymalovaný pokoj pro nás tři, postele a stolečky, co víc si přát. Prostě pohoda. Ubytovali jsme se a vyrážíme do centra. Naše kroky míří k mešitám - Aya Sofya a Modrá mešita. Nádhera! Byli jsme tam ještě několikrát. Vstupné do Modré mešity dobrovolné. Zouváme si boty a vstupujeme. Není přípustné, aby někdo absolvoval prohlídku mešity v kraťasech či s odhalenými rameny. Pro tento případ propůjčují modrý kus látky, do kterého je dotyčný(á) zahalen(a). V mešitě na nás dýchá orientální atmosféra.

Bospor Touláme se istanbulskými uličkami plných obchůdků se vším možným. Obchodníci nás nahánějí na každém kroku, nabízejí, vnucují své zboží, smlouvají. Je to šrumec. Běží za námi třeba i kus cesty, jen aby něco prodali.

Procházíme si pobřeží, ochutnáváme tavuk (bílá veka plněná kuřecím masem a zeleninou), ayran (kysané mléko) a užíváme ruchu velkoměsta.

Večer se díky mobilní komunikaci dozvídáme, že se zanecháním auta v Sofii jsou komplikace, takže následující den kluci vyrazí do Istanbulu i s autem. Měli by přijet v úterý večer.

5.den - 15.7. úterý

PROHLÍDKA MĚSTA, PŘEJEZD NA ASIJSKOU STRANU ISTANBULU,
ÚSPĚŠNÉ SETKÁNÍ S TÝMEM B.
VÝJEZD SMĚR GRUZIE. NOC NA BENZÍNCE - UKÁZKA TURECKÉ POHOSTINNOSTI

Dopoledne chceme navštívit palác Topkapi, jenže úterý je zavírací den. Krátce jsme nakoukli do Velkého bazaru. Stačí tam vkročit jednou nohou, hned se na vás vrhnou. Někdy to dá práci se těch aktivních obchodníků střepat. Snaží se zapůsobit. Na dámy promlouvají francouzsky a občas na nás vybafli i česky. Aktivisti ?

Topkapi Odpoledne vyklízíme hotelový pokoj a uklízíme se (už i s báglama) do stinného parku. Ještě chci poslat pohledy, tak s Frantou vyrážíme. Zastavující nás Turci s obchůdkem s koberci, nabízejí čaj, tak přisedáme. Čaj je výtečný a Turci milí a sympatičtí. Z Franty (chudáka) jsem udělala svého přítele, protože se hned vyptávali, zda je to můj manžel, nebo jen přítel. Při odchodu mi však ten mladý Turek řekl (to už byl Franta opodál), abych přišla večer. Typický Turek a to má přítelkyni Pavlínu v Praze (sám se tím chlubil).

Kolem 16. hodiny přišla SMSka od Datla a Sáti, že jsou na tureckých hranicích. Za dvě hodiny by měli být v Istanbulu. Rozhodli jsme, že se sejdeme v asijské části Istanbulu na hlavním nádraží Haydar pasa. Hurá do Asie! Bospor přejíždíme trajektem. Paráda! Nasedáme však do špatného a přijíždíme trochu jinam, než potřebujeme. Musíme se přesunout k nádraží (asi 10 km). Pomoc přišla z jasného nebe. Zajíc oslovil "harém" (skupinku sedmi mladých děvčat) a ty se nás s radostí ujímají. Vedou nás k dolmušům a autobusům, stále pokukují po klucích, chichotají se, mluví výborně anglicky, asistují při koupi lístků, dávají nám cenné rady, jak se nenechat natáhnout taxikáři, a pak s námi vyčkávají příjezdu správného autobusu. Myslím, že Zajíc s Frantou byli v tu chvíli v jiném světě ;-). Už přijíždí! S těžkým srdcem (hlavně Zajíc) se loučíme. Ještě zamávat a nazdar. Zajíc si "trhá vlasy": "Že jsem si nevzal adresu!"

Večer po sedmé hodině jsme už zase všichni pohromadě. To bylo radosti! Naskládali jsme se do auta a jedeme???..směr GRUZIE. Večer (téměř za tmy) zastavujeme na odpočinkovém místě pro motoristy a přespáváme. Probíhá družba s majitelem restauračky. Stáváme se jeho hosty. Nosil nám jeden čaj za druhým, nabízel cigarety, i já, odpůrce kouření, musela jednu vyčudit. My mu na oplátku nabízíme slivovici. Z Turka šlehají plameny :-o Někteří z přečajování (turecký čaj se podává v malých skleněných pohárcích tvaru tulipánu, je sladký a velmi silný) a překouření nemůžou usnout ("že Sáťo?"). Během noci místní pejsci překůsali klukům provazy u stanu. Potvůrky jedny!


 1
Do Sofie 
 2
Istanbul 
 3
Černomoří 
 4
Batumi 
 5
Pod Kazbeg 
 6
Mccheta 
 7
ŠioMghvime 
 8
Tbilisi 
 9
Vardzia 
 10
Chattušaš 
 11
Kapadokia 
 12
Ihlara 
13
Istanbul (2)
 14
Cesta domů