Úvod • Deník • ÚčastníciFotkyO Gruzii
Tbilisi - hlavní město Gruzie

Trasa
Tbilisi

19.den - 29.7. úterý

PŘÍJEZD DO TBILISI. UBYTOVÁNÍ U ZINY ABULADZE.
VÝLET DO MĚSTA. RESTAURACE S DOBRŮTKAMA. SCHÁNĚNÍ POHLEDŮ (NEMOŽNÉ)
KOŠT GRUZÍNSKÉHO VÍNA (ÚPRK). SPÁŘKA U MUCHY.

Jsme v Tbilisi.

Máme premiéru v projížďce místním metrem. Není to jen tak ňáké obyčejné metro. Jezdí jak pod zemí, tak i nad zemí ;-). Jediná obtíž je v tom, že informační cedule jsou pouze v gruzínštině. No a všichni se tam tváří jak kakabusy, jen my se stále tlemíme. Ale ta cena! Za 3 kačky si koupíte červený žeton a můžete jet třeba na druhý konec města nebo se vozit sem tam, tam sem?. Dokud nevylezete z prostoru metra, máte volné pole působnosti.

Tbilisi - pevnost Narikala Bez problému nacházíme vytipované ubytování u Ziny Abuladze (poradili Poláci, "díky díky"). Složíme zde věci, domluvíme podmínky dvoudenního pobytu a vzhůru do víru velkoměsta.

Chceme koupit pohledy, což je téměř nemožné, ochutnat místní speciality.?hmmmm? dobrůtky? - třebas thinkali (těstovinové měšce plněné masem), naše oblíbené chačapury, přesládlé limonády, pivo, kafčo?

Navečír návrat. Samozřejmě zase metrem. Ochutnávka odporného a navíc ředěného vína u pouličního prodavače, takže radši prcháme, než nám nalije další sklenici. Pak už toto místo obcházíme obloukem.

U Muchy Cestou zpět k Zině nás odchytne přátelský dědouš jménem Mucha. Prý ať jdeme na jednu skleničku. Pozvání přijímáme začíná alkoholová smršť. Vodka, koňak? zpestřená melouny, broskvemi, meruňkami, sarmou (něco jako rizoto s baklažány), kafe s mlíkem a sladké limonády. Pěkný mix! Pije se na všechno - na přátelství, na svobodu, na děti, na rodinu, na Gruzii, na lásku. Přípitků bylo nespočítaně. Kluci se jaksepatří spíš jaksenepatří ztřískali. Prostě pili poctivě. Já frťánky radši místo do sebe lila za sebe (do záhonku). Hlavně nenápadně! Musím se pochválit, šlo mi to dobře. Párty s Muchou se pěkně rozjela. Vytáhla se kytara, harmonika a už to jelo - české a gruzínské písně... A když k nám přisedla sličná Muchova vnučka Luli tak hlavně Franta a Zajíc byli v sedmém nebi ;-))

Kolem půl jedenácté se nenápadně ztrácím. Měl by aspoň někdo z nás (pokud možno střízlivej) jít k Zině a omluvit naše zdržení se u souseda. Oni tam na nás chudáci čekají a určitě si myslí, že nás cestou zamordovali teroristi a my zatím popíjíme (NE CHLASTÁME!) a pějeme u Muchy. Franta jde semnou. Snažím se zachraňovat pověst Čechů u našich ubytovatelů, ale s mojí naprostou neznalostí ruštiny to jde těžko. Franta to navíc vyklopil pěkně narovinu: "My jsme tam u Muchy, zpíváme tam a chlastáme tam!" Pak je těžké něco zachraňovat ?.

Kluci se dopotáceli velmi rozjaření až kolem půlnoci. A následky? Franta - srážka s tyčí a silniční vyrážka. Zajíc se mi chtěl nasomrovat do postele (Měla jsem privilegium: "Dievočka musí spát na posteli, chlapci na zemi", řekla babuška Zina.). Datel našel svoje kraťasy ráno v odpadu. A Sáťa? Ten to přežil celkem v klidu. No ale druhý den! Ta procházka rozpáleným Tbilisi a okolím! Nebylo jim dobře, NEBYLO ;-)

20.den - 30.7. středa

PO KOCOVINĚ.
VÝLET DO MĚSTA. PEVNOST NARIKALA. MAŤ GRUZIA.
FANTASTICKÁ VEČEŘE (OSTRÝ SUP).
KECÁNÍ DO NOCI S NAŠIMA DOMÁCÍMA

Těžké kluků ranní vstávání! Vypadají dost umučeně a s sebou do města si každej z nich táhne pořádnou opici. Konečně narazíme na pohledy. Poté co je nakoupíme, je vyprodáno. Pak návštěva pošty, na kafíčko a prohlídka tbiliských památek (kostely, pevnost Narikala, socha Matky Gruzie a další). V pochodu se mě pokusili okrást jakýsi mladí vejlupci, ale nepovedlo se jim to. Nalepili se mi na paty a mysleli, že neucítím, jak mi rozepínaj batoh. Omyl!

U Babusky Tentokráte se vracíme k Zině dříve (poučeni ze včerejška), jen se zastavujeme ve vynikající jídelně a dáváme si do nosu, teda do žaludku. Zjišťujeme, co tu mají dobrého. Kuchařky byly vážně milé, Sáťu zatáhly do kuchyně na obhlídku a strašně se při tom chichotaly. Vybrali jsme si. Kluci si libují nad hustou a ostrou hovězí polévkou, já zůstávám věrná chačapuri. Naprosto blažení se couráme k Zině. Povídáme s nimi. Sympatický je jejich dědoušek, který živí celou rodinu tím, že jezdí s maršrutkou. Zinin 22letý vnuk (už ženatý s ročním dítětem :-o) nás provází po nedalekém parku. Nevypadá, že by z toho byl nějak nadšený. Pak však naznáme, že on se takhle asi tváří vždycky. Je jakejsi zpomalenej.

Večer mi babuška povídá, že bych tady měla zůstat a vdát se za jejich 19letého vnuka, který je někde pryč, ale brzy se vrátí. Prý nesmím odjet, že mě nepustí. No to mi ještě scházelo! Já se ještě vdávat nechci. Sáťa zakročí. Vysvětluje, že slíbil mojí mamce, že se o mě postará a tudíž mě musí živou a zdravou dovézt zpět domů, pak se k nim klidně můžu vrátit, pokud budu chtít. Kejvám jako že jo. Píšu jim aspoň svoji adresu, ale zapomněla jsem uvést ČR.

Po jedenácté hodině jdeme spát. Dlouho jsme seděli venku nad mísou ringlí a klábosili. Naučili se nějaká ta gruzínská slovíčka a vyměnili si názory na život.

21.den - 31.7. čtvrtek

ROZLOUČENÍ SE ZINOU. ODJEZD SMĚR VARDZIA

V jedenáct sedáme na maršrutku a opouštíme Tbilisi. Už vím, jak se asi cítí sardinky v plechovce. Užíváme si to celé tři hodiny.


 1
Do Sofie 
 2
Istanbul 
 3
Černomoří 
 4
Batumi 
 5
Pod Kazbeg 
 6
Mccheta 
 7
ŠioMghvime 
 8
Tbilisi 
 9
Vardzia 
 10
Chattušaš 
 11
Kapadokia 
 12
Ihlara 
13
Istanbul (2)
 14
Cesta domů