Úvod • Deník • ÚčastníciFotkyO Gruzii
Vardzia - jeskynní klášter

Trasa
Tbilisi - Achalčike - Vardzia - Achalčike - Batumi

21.den - 31.7. čtvrtek

CESTA PŘES PŮLKU GRUZIE DO VARDZIE (PŘESTUP V ACHALČIKE)
KONEČNĚ POTKÁVÁME TURISTY (IZRAELCI A ČEŠI)
NOC V KEMPU. KOUPÁNÍ V LÉČIVÉ HORKÉ VODĚ.

Přijíždíme do Akhaltsikhe, špinavého města se spoustou divných lidí. Všichni na nás civí, taxikáři se všemožně snaží udělat si z nás zákazníky a pořád někdo otravuje? Máme toho plný zuby. Už abychom odtud vypadli!

Konečně jsme narazili na maršrutku, která nás odveze do Vardzie. Spolu s námi jedou i dva Izraelci, kteří už delší dobu cestují po světě (mají na to prachy), tak se dáváme do řeči. Sympaťáci. Trošku to ztěžuje naše špatná znalost angličtiny.

Při divoké jízdě po rozmlácené cestě v maršrutce nacpané třiceti možná i více lidmi k tomu bágly, různé tašky, přepravky na limo, krabice se slepicema? zažíváme smíšené pocity. Chvíli sedím Frantovi na klíně, chvíli na báglu, v mezičase stojím na dvou či na jedné noze.

Vardzia Zážitek! Typická gruzínská specialita - nacpat do maršrutky co nejvíce cestujících i s jejich zavazadly. Do skalního města přijíždíme kolem 18. hodiny. Vystupovat! Nevím, jestli to vůbec zvládnu?

Přímo u místa výstupu je bývalý otel-hotel se zahradou obehnaný plotem. Ujímá se nás chlápek a za 1 Lari si tam můžeme postavit stany. Stanují tam také 2 Češi a zůstávají i Izraelci.. Klábosíme a vyměňujeme si zkušenosti.

Zlatým hřebem večera je koupel v horkém termálním prameni. Zaplatili jsme 1 Lari a mohli jsme se čvachtat, jak dlouho jsme chtěli. Pořádně jsme si tam odmočili svá špinavá těla ;-)

Vardzia - v jeskyni Ještě kafíčko s místními, prošlé vafle a kolem půlnoci se jde spát. Odmítáme pozvání mladých Arménů na párty, kterou pořádají v altánku kousek od našich stanů a upadáme ve sladké snění.

22.den - 1.8. pátek

PROHLÍDKA KLÁŠTĚRA
ODJEZD ZPĚT DO ACHALČIKE. PŘESPÁNÍ ZA MĚSTEM.

Dopolední prohlídka skalního města a odpoledne maršrutkou do Akhaltsikhe. Prolézáme pozoruhodné jeskyňky, jen já si to dnes moc nevychutnávám. Po snídani (jako klasicky byly vločky) se mi vzbouřil žaludek a v podstatě mi bylo špatně až do večera. Dvojitá šavle na zahrádce! No, není se čím chlubit.

Do skalního města jsme spolu s Izraelci vyrazili krátce před polednem. Ježkovi voči, jak mně bylo blbě! Myslela, že to nerozchodím. Ale nějak jsem to přežila, díky tomu, že jsem prohlídku spojila s častým posedáváním ve stínu.

Kolem třetí odpoledne přijíždí maršrutka, ve které jsme se stali pasivními pozorovateli pravé gruzínské hádky mezi řidičem a jakousi hysterickou babou. Vypadalo to dost drsně. Řidič rozhazoval rukama a křičel, ženská ječela čím dál víc? Škoda, že jsme nerozuměli. Vytočila ho natolik, že prudce zastavil a chtěl ji vyhodit z auta ven, ale nakonec se ovládl. My jen tiše doufali, že dojedeme do cíle živí.

V zašmudlaném Akhaltsikhe jsme si zašli na jídlo. Kluci si dávají polívku (moc jim nejela), já radši jen chleba a zeleninový salát. Po jídle (někteří spokojení, někteří nespokojení) jdem hledat flek na spaní. Chceme vypadnout pryč z tohoto divného města. Hlavně aby nás nikdo nevyčmuchal. Končíme na kopečku v borovém háji.

23.den - 2.8. sobota

CESTA PŘES PŮLKU GRUZIE ZPĚT DO BATUMI
AUTO ZŮSTALO, KDE MĚLO BYT :-)
OPUŠTĚNÍ GRUZIE (TRABLE NA CELNICI)
KONEČNĚ TURECKO. PŘESPÁNÍ U NAŠEHO ZNÁMÉHO DOBRÉHO VODOPÁDU.

V půl deváté jede bus do Batumi. Dnes ráno jsme měli rekord v rychlosti sbalení stanů a spacáků! Vstáváme v půl sedmé a před osmou už stepujeme k autobusáku. Máme zjištěné, že do Batumi to má být zhruba 180 km. O to větší bylo naše překvapení, když nám řidič řekl, že tam budeme až v pět hodin večer a po optání se na vzdálenost zahlásil: "330 kilometrů".

Cože????? To snad není možné, kudy to jede? To snad objíždí půl Gruzie, ne?

No, byla to okružní jízda při maximálně 50kilometrové rychlosti. Chvílemi jsme však jeli tak 20km za hodinu. Ta herka, co nás vezla by to na víc nevytáhla. A kvalita silnic? Radši nezmiňovat. Prostě zážitek! Zpočátku jsme každou půlhodinu zastavovali. Třebas dolít vodu, něco poopravit, pauza na záchod, načepovat pitnou vodu, nakoupit náhradní kola, pláště?.. a podobně. Při jedné ze zastávek se nám ztratila jakási paní, tak se muselo čekat, až se od kudsi vykulí.

Přední dveře pojízdné plechárny ani nešly zavřít, spoluřidič je musel v případě průjezdu městem či kolemjedoucí policie držet. Jinak to bylo celkem praktické, aspoň se větralo.

Smutné bylo, že Frantovi během cesty autobusem nějaký chmaták ukradl peněženku. Byl z toho dost špatný. Vůbec se mu nedivím.

Do Batumi jsme se dokodrcali kolem půl šesté a hned vyrazili do našeho oblíbeného chačapurářství - opět klasické menu: chačapury, limo, kafčo, pivčo.

S plným žaludkem jdeme vstříc pravdě. Vzhůru k našim batumským známým. Bude tam naše auto? Budou se k nám znát? Nebo nás podrazí, nepustí dovnitř a my budem pěkně namydlení. Jakpak nás asi přivítají?

Spadl nám kámen ze srdce! Vše je OKEJ! Pohostili nás melounem, povyprávěli jsme jim své zážitky a nastalo loučení. Do půlnoci musíme opustit Gruzii. Končí nám víza.

Prožíváme poslední minuty v této zemi.

Nasedáme do Felcky a za doprovodu známého celníka, který jede v autě před náma, aby nás kryl, jedeme k hranicím. Dal nám tyto instrukce: "Jeďte těsně za mnou a nezastavujte." Dvakráte projíždíme za pískotu policejních píšťal a radši přidáváme plyn. Prošlo to.

Na celnici trávíme tři hodiny. Už jsme pěkně vytočení. Když už konečně vypadneme pryč - do Turecka. Zase z nás neznalých ty šupáci celníci vytahali prachy navíc. Lítáme od okýnka k okýnku a všude samý poplatky. Máme toho plný zuby.

Po třech hodinách opouštíme celní zónu, posouváme čas o dvě hodiny zpátky a vstupujeme do Turecka. Spíme v lomu u vodopádu - na stejném místě jako před čtrnácti dny. Stany stavíme už za tmy (vlastně za světel auta)


 1
Do Sofie 
 2
Istanbul 
 3
Černomoří 
 4
Batumi 
 5
Pod Kazbeg 
 6
Mccheta 
 7
ŠioMghvime 
 8
Tbilisi 
 9
Vardzia 
 10
Chattušaš 
 11
Kapadokia 
 12
Ihlara 
13
Istanbul (2)
 14
Cesta domů