ÚvodDeníkÚčastníciFotky • O Gruzii

Jak se do Gruzie dostat   •   Něco málo z historie   •   Gruzínské památky
Informace o cenách   •   Gruzínský slovníček   •   Mapa naší cesty


Gruzínská místa, která jsme měli tu čest spatřiti

Batumi - Přístavní město

Pláž blízko batumi

Přímořské město Batumi leží asi 10 km od hranic s Tureckem na černomořském pobřeží v autonomní provincii Adžárie






Nejvyšší bod Gruzie - Kazbeg (5.033 m)

Nejvyšší vrcholek Gruzie V severní části Jižní Osetii v podhůří Kavkazu rozkládá krásná horská oblast pod horou Kazbek (5033 m). Do vesničky Kazbegi (1700 m) jsme se dostali po staré vojenské cestě (no cesta to vlastně není - to bych cestu hrubě urazil) maršurutkou z Tbilisi asi za 3 hodiny. Z rozpáleného Tbili jsme v kraťasech a sandálech dojeli do promáčené a deštivé vesničky a tak jsme využili předsíň v jediném Kazbeckém hotelu a navlíkli se do trekového oblečení.

Při cestě jsme zažili všechno: průtrž mračen s vichřicí, nádherné a slunečné chvíle, sněhovou vánici, .... Ve výšce 3.700 m je meteorologická stanice a až sem se dá bez větších problému (i po ledovci) vystoupat. Bez maček a cepínů se pak dá ještě vyšplhat ke kostelíku nad stanicí (ve výšce 4.100 m) dál už se potřebuje horo-výbava. Škoda, že jsme ji neměli. Pěkně nás to lákalo. Vrchol byl vskutku na dosah :o)

Mcchetha - největší komplex středověkých staveb v Gruzii

Mcchetha Město Mcchetha se rozkládá na zvlněné náhorní plošině při soutoku řek Kury a Avagvi. Stopy osídlení lze datovat již do ranní doby bronzové. Od 4. stol před Kr. tu sídlili iberští králové.

O Mcchetě se hovoří jako o sídlu s největším počtem středověkých staveb v Gruzii. Samotná Mcchetha nás natchla mj. katedrálou Sveti Cchoveli (Živý sloup) z 11. století, kde jsou pochováni gruzínští králové, nebo klášterem Džvari ze 7. století, který je pro množství nádherných platik označován za jeden z nejskvělejších stavebních výtvorů gruzínského světa.

Do Mcchethy jsme se dostali, když jsem se vraceli zpět z hor (maršurutkou z Kazbegi). Po vysazení se nás ujal starší pán (vyptával se i poslouchal, všichni vyzkoušeli jeho WC a ochutnali gruzinské ovoce). V noci jsme přespali v polích nedaleko dálnice, odkud to bylo ale ráno jen kousek ke Džvari.
Dále jsme měli namířeno do Šio Mgvime, ale měli jsme trable s tím se tam dostat ...

Šio Mghvime Šio Mghvime - kláštěr vytesaný do skal z 6. století

Po smlouvání s taxikářema (na náměstí v Mcchetě) jsme přemluvili dva studentíky, kterým jsme natankovali nadrž jejich 30 let starého žigula a vyrazili jsme. Cestou jsme asi 4x dolívali vodu do chladiče a upadl nám výfuk. Ale i tak nás 5 (včetně baťohů) a 2 študentíci jsme se po pulhodině šťastně ke klášteru dostali :-)

Po příjezdu ke klášteru a po setkání s mnichy jsme byli udivěni otazkou: Co tu děláte? Jak jste se dozvěděli, že tu něco je? No byl to pro ně skoro šok. Obhlídli jsme hlavní chrám sv. Jana Křtitele, dostali jsme zásoby vody ze studny Slza Mnicha a vyrazili na vršek skalního klášteru, kde jsme u staré kapličky přespali. Večer jsme si samozřejmě ještě prolezli vrchní cestičku vyšlapanou mnichy, která vede i vnitřkem skal ...z

Klášter založil v pol. 6. stol. svatý Šio Mghvimeli, jeden ze 13 syrských otců (gruzínský mnich, který se vrátil ze Sýrie do vlasti jako misionář). Klášter vznikl v odlehlé divoké krajině bez cest v hluboké kotlovité propadlině obklopené skalami ze tří stran. Životní podmínky tu zhoršoval nedostatek vody.

Nejstarší stavbou kláštera je chrám sv. Jana Křtitele, malý kopulovitý chrám, postavený v 6. stol. Je vybudován (vytesán) do skály, do níž se dal Šio několik let před smrtí zazdít.

Tbilisi - hlavní město

Tbilisi - hlavní město Tbilisi se rozkládá jižně od řeky Kury, která tu proudí mimořádně úzkou soutězkou, neboť i na severním břehu se tyčí skály. Z hradeb a věží pocházejících z 5. stol. zůstaly jen nepatrné zbytky, zato se zachovala podstatná část hradu, pevnosti Narikala, která se dodnes majestátně vypíná nad městem. Už ve 4. stol. tvořila semknutý obranný komplex. Pevnost nese znaky různých stavebních period (podle toho, jak byla dobyta a postupně přebudovávána). Od 5. stol. byla pevnost Narikala královskou rezidencí.

Naproti pevnosti Narikala stojí nad řekou i chrám Metechi (ze 13. stol.). Dále je v Tbilisi řada dalších starých kostelů a chrámů, které stojí za to vidět. Zajímavostí Tbilisi je to, že tu žije vedle sebe několik zajímavých kultur - v Tbilisi najdete arménskou čtvrť, židovskou čtvrť, pravoslavnou čtvrť...
Nad městem se tyčí Davidova hora a dále pak monstrózní socha Mať Gruzia, která je podobná ve všech bývalých sovětských republikách.

V Tbilisi bylo za Sovětského Svazu vybudováno metro, pomocí kterého se dá dostat do všech částí Tbilisi. Nejčastěji jsme trávili chvíle v centru, kolem třídy Rustaveli. Na teto třídě je i pošta, ale neuvěřitelné je to, že nikde neměli pohledy. Chodili jsme do různých obchůdků, a nic. Až jsme narazili na babku, která nám pohledy prodala a dozvěděli jsme se od ní, že ona je monopol, že kromě ní v Tbilisi nikdo pohledy neprodává :-)

Tbilisi - u Muchy

V Tbilisi jsme byli ubytováni u staré paní Ziny Abuladze. Kdo budete chtít, můžeme Vám poskytnout na ni kontakt, ona bude jedině ráda, když Vás bude moci ubytovat. My jsme na ni dostali kontakt od našich polských drugoj ....

Tbilisi - u Muchy Kousíček vedle Ziny bydlí Mucha. A u něj sme byli svědky typické gruzínské smrtící pohostinnosti, o které se zmiňují Březinovi (no nebyli jsme hoštěni tři dny, ale jenom asi 6 hodin a i to nám stačilo).

Mucha je gruzínský důchodce, který denodenně vysedává na lavičce u svého domku a popíjí svoji vodku. Když jsme se vraceli k Zině, tak na nás zavolal a než jsme se stihli vzpamatovat, už jsme byli chyceni. Neexistovalo, že si nedáme - to se muselo vypít a vždy do dna. Když došla flaška (a my si oddechli) zavolal Mucha svou vnučku, která utíkala pro další lahev.
Co nás mj. fasinovalo bylo to, že asi před 20ti lety hostil Pilarovou. My mu samozřejmě nevěřili, dokud nedonesl fotky z párty u nich doma - no neuvěřitelné :-)
Když došla i ta a Luli (vnučka) odmítla pro další lahev vyrazit, tak se pro ni vydal samotnej Mucha. Kromě vodky donesl i gruzinské brendy (vítečné), Luli pak nezbylo než nachystat něco k snědku a dělat nám společnost. Večer jsme zakončili hraním na kytaru a akordeon na který much velice pěkně uměl, škoda, že byl tak napitý, že si nepamatoval texty :--)

Jediná Alča zdá se zůstala střízlivá. Vyrazila s Frantou nás omluvit k Zině (cestou si Franta svým stavem způsobil silniční vyrážku), ale brzy se vrátila, že hned musíme zpět k Zine, že už je jedna po půlnoci a oni na nás stále čekají. Tak začalo loučení (Franta zapoměl u Muchy čepku, Sáťa baťůžek) s Muchou a s Luli a hupky šupky k Zině. Tam jsme ještě asi hodinu kecali a jsme se šli osprchovat (já zapoměl skoro náš dolarový váček ve sprše a datel nechal přes noc kraťase ve džberu a pak je zoufale hledal). No prostě - Češi se v Tbilisi zapsali .....

Vardzia - skalní klášter z 12. stol

Pevnost Vardzia, založená původně jako skalní město (po vzoru klášteru Šio Mghvime) leží v historické provincii Samcche na levém břehu řeky Kury. Pro svou pohraniční polohu měla sloužit jako opěrný bod proti sousedním Turkům. Skalní město se rozkládalo na ploše 900 m čtverečních podél skalní stěny strmě spadající do údolí Kury a se svými kdysi reprezentativně ztvárněnými fasádami muselo z dálky působit dojmem, jako by celý skalní masív byl jediným mohutným palácem.

Tbilisi - u Muchy Rozsáhlé stavebí práce byly zahájeny v druhé polovině 12. stol za vlády Jiřího III. Všech 550 prozkoumaných jeskyní patří v podstatě do jediné stavební periody. Po smrti Jiřího III. přeměnila jeho dcera Támar dosud nedokončené jeskynní město v klášter a dala u prostřed komplexu vybudovat velký chrám. Chrám je z části vytesán ve skále a z části postaven z kamene. Dominantou komplexu tvoří dvouobloukový chrámový portál a zřícená zvonice. Ostatní prostory nejsou z venčí viditelní, neboť jsou vytesány ve skále. Patří k nim chrám, reflektář, místnost královný Támar, obydlí mnichů, vodní rezervoár, hospodářské budovy, kaple, .... místnosti jsou mezi sebou různě propojeny tajnými průchody.

Roku 1283 byla Vardzia postižena velkým zemětřesením, při němž se zřítila většina předsíní, sesuly se mnohé kaple a jiné prostory a byly porušeny přístupy i pro vodovod. Beka I. (vládce Samcche) dal klášterní komplex z největší části obnovit. Ale roku 1552 dobylo Vardzii turecké vojsko a zdemolovalo celý komplex natolik, že tu vyhasl veškerý život.

Vardzia nás nadchla nejenom samotnou stavbou, ale i místími lázněmi. Mají tu bazének vřící vody, která vás nádherně uvolní, a zmizí z vás i kompletní prach, který se až sem dovezli :-) A to vše za pouhý 1 Lari. Místní majitel kempu je velice přátelský, dobře se s ním kecá, uvaří i kafe nebo čaj. Ve stánečku se dala koupit graficky ztvárněná mapa Gruzie z 80. let 20. stol, která stála za to ....