Deník  

ÚVOD   DENÍK   FOTKY   ÚČASTNÍCI   MAPA   ZAJÍMAVOSTI
 1
Do Teheránu
 2
Qom
 3
Esfahán
 4
Persepolis
 5
Širáz
 6
Margoun
 7
Yazd
 8
Mašhad
 9
Masulé
 10
Gorgán
 11
Damavand
 12
Teherán
13
Istanbul
 14
Plovdiv, domů
Cesta do Teheránu
 
Trasa
BRNO - Sofia - Istanbul - Írán (Teherán)
 

1.den - 5.6. sobota

PŘÍJEZD DO SOFIE.
CESTA K TURECKÝM HRANICÍM

         Odjezd na letošní expedici byl jako každý rok něčím zajímavým. Autobus měl vyjíždět v 21:00, ale já se dostal až teprve v 19:00 k tomu, že jsem si skočil nakoupit, zabalit batoh a v 21:05 jsem byl již připraven na nádraží, kde již Franta vyčkával. Naštěstí měl bus zpoždění, takže jsem vše stíhal napohodu :-)

         Autobus bulharské cestovky Račič (dvoupatrák) byl trošičku starší, ale pohodlnej a byli jsme v něm jediní dva Češi (jinak samej Bulhar a 2 Japonky). V seznamu pasažérů jsem evidován jako ÚAN Zvonařka.

         Zatím to vypadá, že krom Frantové šišky salámu máme všechno. V Jugošce nás staví cajti, ale pár krabiček cigaret a kafe to spravilo. Čím víc jedeme na východ, tím víc prší. Nakonec jsme rádi, že máme dlouhý kalhoty ?!? Cestou prožíváme dejavu míst, která jsme navštívili vloni (včetně odpočívadla v kaňonu)

         Poslední drobný zpoždění na bulharské celnici a za hodinu již vystupujeme na hl. vlakovém nádraží v Sofii. ŠOK - autobusové nádraží je kompletně předělané a zmodernizované - kam se Zvonařka hrabe?

         Měníme chechtáky, kupujeme biléty do Svilengradu, u Kamenitze přebalujeme batohy (likvidace malých baťůžků) a když si uvědomujeme, že se posouvá čas o hodinu vpřed tak taktak stíháme náš vlak a vyrážíme vstříc východním zážitkům.

         První dva vagóny míří až do Istanbulu, ostatní jen do Dimitrovgradu. Ve vlaku jedou s námi starší Bulharky a mladej Linečák.

Příjezd do centra Istanbulu (pohled z korby náklaďáku)

         Jak jsme se blížili ke Svilengradu šok - Turci začali demontovat vlak (světla, zdi, stropy, sedačky) a schovávat tam vše, co by jinak přes celnici neprošlo :-) Celé bandy pašeráků chodily s plnými taškami z kupé do kupé a borci se šroubovákama a kladivama se postarali o ten zbytek :)

         Různě pospáváme, až nás v 1:30 začnou budit celníci. Loučíme se s Linečákem a jdeme pospávat na nádraží (na staré dobré lavičky) ... já jako vždy usínám v podstatě hned, ale občas se pro jistotu probouzím, protože spaní v Bulharsku je spaní v Bulharsku ...

         Franta celou noc přemejšlí, že by zašel na záchod .... :-)

2.den - 6.6. neděle

PŘECHOD HRANIC
ISTANBUL

         Stáváme cca v 5 hod a díváme se, jak nám ujíždí autobus do města. Takže hoďku a půl čekáme na další i s jedním Exemplářem (nezjistili jsme jestli je víc Turek nebo Bulhar, navíc nás straší tím, že už prý nejde překročit hranice pěšky). Ve Svilengradu ale zjišťujeme, že bus k hranicím jede až za 3 hodiny. Snídáme musli (Exemplář se nás pořád drží a pozoruje nás), pak mizíme z nádraží a zbytek času trávíme v kavárničce, kde provádíme kontroly záchodků (zadarmo ale byla jen kontrola první :)

         Vracíme se na nádraží a Exemplář nás už vyčkává a domlouvá nám jízdenku do Kapitán Andreeva (stále cosi mumlá, že přechod celnice pěšky není možný ?!?). Bus objíždí všechny díry, každý má svého oslíka s vlečkou. Exemplář už je otravnej. V K.A. nás bus vysadil a dál k hranicím nejel (zrušeno). Začínáme mít divný pocit. Exemplář nás doprovází k celnici a pořád navrhuje, aby jsme si pronajali taxíka na převoz přes hranice - nám se nechce a nejraději bychom se Exempláře zbavili ...

Mešita Laleli Camii

         Exemplář je stále s námi a chce po nás, aby jsme si na naše pasy koupili pro něj cigára (asi za jeho služby :) - teď se odkopal. Kujeme pikle, jak se ho zbavit, ale on se nás drží zuby, nehty. BG celnicí procházíme bez sebemenších problémů (až překvapivě), ale na turecké straně začíná boj. Tak Turci nás skutečně nechcou bez auta pustit do Turecka :(( Nasazujeme ale šokované a smutné pohledy a po půl hodinové stávce nás vpouští nakonec vnu (i s Exemplářem, který byl šťastnej jak blecha) ...

         Konečně se dostáváme opět po roce na naši milou malou benzínku s kohoutkama tekoucí vody, takže toho využíváme, umýváme se a přemýšlíme co dál.

         Po 40 min stopování nás až do centra Istanbulu bere jeden Angličan, takže jsme si mohli pořádně prosvištit slovíčka. V Istanbulu se trochu motá, otáčí se na trhu s ovcama a kozama. Loučíme se, dolmušem se dostáváme k Topkapi a odtud tramvají přímo k íránské cestovce, kde následuje smlouvání o cenu. Začínáme na 140 USD pro oba oběma směry, nakonec se dohodneme na 100 USD (2.600 Kč) za jízdu do Teheránu i zpět za oba dva ... pohoda :-)

         Přecpanou tramvají se dostáváme za 1 milion na Sultanahmed (nebýt těch těžkých batohů, tak jdeme pěšky), kde nás odchytil borec s hotelem. Po dohodnutí ceny (10 USD) a odvedení k hotelu se nakonec ukazuje, že stojí 18 USD, ale po dalším usilovném smlouvání dáváme 13 USD a tím končíme. Necháváme všechno na pokoji a utíkáme k moři na Fish-tavuk a placku (jako před rokem - mňam).

         Touláme se kolem moře, procházíme se po mostě s luxusníma čajovničkama a hospůdkama plných Němců. Nakonec se necháváme ukecat a dáváme čajové menu, ale jako správní Češi s 50 % slevou :-) Parádní byly štěňata za výlohou v jednom obchůdku - krasavci ...

         Kolem půlnoci se vracíme zpět na pokoj (cestou fotíme ještě pěkně nasvícenou mešitu) a po trablech s Maročanem, kterého umlčujeme bidískou, se konečně dostáváme do pelechu ...

3.den - 7.6. pondělí

BUSEM K ÍRÁNSKÝM HRANICÍM

         Docela brzy vstáváme, dáváme ještě sprchu, balíme a odcházíme do íránské cestovky. V hotelu jsem ještě před odchodem při odesílání mejlu zbortil PC, takže jsem žádnej neposlal :-)

         V cestovce nás uvítali a včerejší pohonek nás představil své šéfové (docela pěkné Íránce), která nesouhlasila s včerejším dohodnutým obchodem a chtěla dalších 20 USD. Po usilovném smlouvání a dohadování (to jsem se až divil, jak mi ta angličtina najednou šla - no já perlil :) dostává nakonec 10 USD.

Přejezd přes Bospor

         Zbylé volno do odjezdu (všechny cestovky do Íránu odjíždí v 14:00) trávíme flákáním po městě, dáváme jídlo v jídelně (za 8 mil). Zjišťuju, že nemám lžíčku, tak začíná pobíhání po Istanbulu a hledání a ukazuje se to jako problém, páč se dá koupit jen celá sada i s vidličkama a spol. Nakonec nalézáme krámek, kde (jak mě viděli) mě obdarovali pěknou polívkovou a nádhernou pohárovou lžičkou, takže jsem byl konečně připraven vyrazit do Íránu. Franta ještě v mešitě nad cestovkou obdivuje záchodky, fotíme mešitu (prskající ženská - plivala a prskala totálně kolem sebe, jak mě viděla s foťákem) a to už se vracíme k cestovce, která nás háže minibusem na nádraží. Přes totální slejvák se pomalu nedalo nastoupit do autobusu. Trochu jsme promokli a těšili se, jak se zahřejem v autobuse, ale v něm byla ještě větší kosa - no jo, Volvo ...

         Udivuje mě, že bus je poloprázdnej. Pamatuji si, že když jsme v roce 2000 jeli, tak jsme seděli úplně vzadu na posledních třech místech a dnes? Prázdnej bus. Cesta je ve šlépějích naší loňské cesty autem do Gruzie a dále naší předloňské cesty k Araratu.

         Pouštěli 30 let starý íránský film (čb), který je momentálně v Íránu zakázaný. Borec znásilnil děvče, které zemřelo. Její bratr se šel mstít a když toho parchanta škrtil, tak ho druzí dva zapíchli ze zadu. Snoubenec mrtvé se začne mstít. Jednoho zabije v tureckých lázních, dalšího v masně při porážce krav a posledního si vychutná na nádraží mezi vlaky. Sám ale utrží bodnou ránu do břicha a od policajtů postřelení do levé nohy, ale to ho neodradí od toho, aby se schoval ve vlaku - .... konec !

4.den - 8.6. úterý

ÍRÁNSKÁ HRANICE
CESTA DO TEHERÁNU

         Každé 3 hoďky zastavujeme na čaj nebo jídlo. Kupujeme výtečný turecký sýr.

         Z Česka jsem ještě nebyl na záchodě - ach ty mé zácpy. Vychutnáváme si krajinku, kterou projíždíme. Tady všude to už znám, projíždíme Horasanem, kde jsme se před 2 lety pobili s kamioňákem, místo, kde jsme kecali s Dánem, kterej jel na kole do Teheránu, no prostě vzpomínky.

Pohled k Araratu z Dogubayazitu

         Konečně na celnici - pokouším se vzpomenout, ale nakonec rezignuju a zjišťuju, že je uplně nová, moderní. Už tu chybí to kouzlo, kdy vás všechny nacpali na 3 hodiny do černé díry, prostě uplně jiné. V baťohách pašujeme bechera a demenovku, ale naštěstí jediné co od íránských celníků slyšíme je: Welcome to Iran !!!

         Hned po východu z celnice se na nás vrhají vexláci a měníme riály. Po hodinovém dohadování a získávání mizerných kurzů se nakonec ukecat a okrádají nás a místo slíbených 8.500 Riálů, dostáváme jen 8.100. Šmejdi :-)

         Čekáme až odbaví všechny Íránce (jeden dědula z Trabzonu se nás cestou snažil učit íránské číslovky) a za chvíli již sedíme v první íránské hospůdce na jídle (myslím, že je to ta stejná co před 4 lety). Necháváme si doporučit kebab s rýží a plackou, jogurt a Persi-Colu (teď tomu říkají nevím proč Zam-Zam-Pipi). Musím říct, že jsem si docela pochutnal ... ostatní jídla v Íránu byla ale hrozná ?!?

         Jakmile jsme vyjeli na další cestu, hned nás odchytli další cajti a prováděli další pečlivou kontrolu (i našich pasů). Vzpomínám si, že jsem vzadu měl vyhrnutý kalhoty nad kolena a že jsem je stihl tak tak shodit dolů :-) Cestou se ještě párkrát stavujeme na čaj, o půlnoci jsme v Tabrizu, kde konečně přistupují nějací lidi do skoro prázdného autobusu a už se jinak těšíme na ráno, kdy dorazíme do Teheránu ...


 1
Do Teheránu
 2
Qom
 3
Esfahán
 4
Persepolis
 5
Širáz
 6
Margoun
 7
Yazd
 8
Mašhad
 9
Masulé
 10
Gorgán
 11
Damavand
 12
Teherán
13
Istanbul
 14
Plovdiv, domů


ÚVOD   DENÍK   FOTKY   ÚČASTNÍCI   MAPA   ZAJÍMAVOSTI

 
Kopyrajt © Roman & Yenya - 2005