Deník  

ÚVOD   DENÍK   FOTKY   ÚČASTNÍCI   MAPA   ZAJÍMAVOSTI
 1
Do Teheránu
 2
Qom
 3
Esfahán
 4
Persepolis
 5
Širáz
 6
Margoun
 7
Yazd
 8
Mašhad
 9
Masulé
 10
Gorgán
 11
Damavand
 12
Teherán
13
Istanbul
 14
Plovdiv, domů
Nejkrásnšjší město Iránu - Esfahán
 
Trasa
Qom - Esfahán - Širáz
 

6.den - 10.6. čtvrtek

ESFAHÁN
Chechel Sotun
Náměstí Imáma
Palác 40ti sloupů

         Ráno brzo vstáváme, čistíme optiku našich miláčků a vyrážíme za úlovkama. Jako první zastávka je palác 40ti sloupů Chechel Sotun. Platíme vstupné 3 papírky (opět dle našich předchůdců mělo stát 0,5 papírku - navíc nemají žádné studentské slevy), ale jsme nadšeni. Fantastická stavba, uvnitř muzeum - staré fotografie, vykopávky, malby na stěnách - nešetříme slova chvály. (Drzá turistka pořád fotí bleskem i přes přísný zákaz).

         Od 12 hod do 22 hod se poflakujeme na náměstí. Různě se bavíme s lidmi, obdivujeme stavby,několikrát se potkáváme s prodavačema koberců (kteří hned z prvního hovoru vycítili, že z nás žádný kšeft nebude, ale přes den jsme se pořád potkávali a zdravili :-)

Imámova mešita

         Hlavní dominanta náměstí je Imámova mešita. Platíme další 3 papírky vlezlé a vstupujeme dovnitř a šok - všude samé lešení. Přes celý vnitřek se montovala konstrukce podobná (jak Franta poznamenal) pódiu na Rowling Stone. Nemůže neříct, že by to vevnitř nebylo krásně vyzdobené (mozaiky), ale s tou konstrukcí to posrali. Na záchodcích kecáme s kolíkama, kteří umí rusky, obcházíme celou mešitu a snažíme si představit jak asi vypadá bez lešení, nalézáme zadní vchod do areálu, kde se neplatí vlezné (to vědět dřív :-) a pomalu nás vyhání hlad.

         Hledáme nějakou íránskou restauraci, ale všude jen samé pizzy a sendviče. Jeden koberčák nám doporučuje tradiční íránskou, ale zdála se nám moc luxusní (turistická), ale nedopatřením se dostáváme do daleko luxusnější, kde kebab s plackou a čajem vyšel na bratru 5 papírků. Na tradiční íránskou hospůdku si ale jen hrají, připadá mi hodně kýčovitá, tydýti mají rádoby staré íránské oblečení a hosté se tam s nimi neustále fotí. Budiž nám útěchou, že všichni hosté byli vesměs Íránci, kdyby to byli turisti, nevydržel bych tam ani minutu. Odejít jsme vlastně ani nemohli, protože naše břicha už se fakticky projevovala a hlásila se o polední dávku :-)

         Pořád si vychutnáváme náměstí, obcházíme ho ze všech stran, kecáme s lidičkama, pilujeme naši mizernou angličtinu, s jedním chlapcem (Amir) si domlouváme na zítřek schůzku. Další maník se představil jako student a pod záminkou, že nám ukáže karavan saraj, nás šikovně vlákal do bazaru za svým otcem, kde nám byly ukázány nádherné tištěné dečky a nám nezbylo než nějaké zakoupiti a tak jsme každý utratili 10 USD.

Imámova mešita

         Protože už jsme teda v bazaru, tak se touláme a přemýšlíme, co ještě nakoupiti. Mladej a šikovnej prodavač nás zláká na krásné šperkové krabičky s motivy a barvami íránských mešit.

         Zbytek dne trávíme procházkami a kecáním s lidmi na náměstí, necháváme se strhnout davem a kupujeme zmrzlinu, kterou tu jí vlastně každý (zmrzlina bez chuti posypaná něčím jako cukrové nudle a zalité citronovou šťávou) a pomalu se vracíme zpět na hotel, kde ještě posíláme nějaké závistivé maily :-)

7.den - 11.6. pátek

ESFAHÁN
Hašt Behešt
Mosty
Katedrála Vank
Manar Džombán

         Balíme, batohy necháváme v hotelu v úschovně a vyrážíme do města. Cestou jsme sledovali průběh pohřbu (není jak u nás výsadou černé - mají spoustu červené barvy - jak kytky tak stuhy a různé tabule).

         Míříme do parku, kde opět obdivujeme piknikující Íránce, jak se dokážou bavit i bez alkoholu. V parku se potkáváme s houfem mladých Íránek (studentky ze Širázu), se kterými čtvrt hodiny vykecáváme a dozvídáme se od nich, že blízko Širázu jsou snad nějaké vodopády - no uvidíme :-)

         Náš cíl v parku byl palác Hašt Behešt - nádherná stavba celá ze dřeva. Chvíli odpočíváme na lavečkách, když se s námi dává do řeči mladý Íránec a půl hodiny nás ukecával, že jeho bratr má svatbu a že bysme tam byli čestnými hosty. No a my idioti odmítli. Bohužel jsme si nebyli jisti, jestli se nám podaří prodloužit víza a ještě jsme toho chtěli tolik vidět ....

Sio-Se-Pol

         Kolem poledne se dostáváme konečně na most Sio-Se-Pol, kde už nás netrpělivě vyčkával Amir (chlapec z náměstí) a za chvíli již vysedáváme v útrobách mostu na čaji a dýmce.

         Odmítáme pozvání k němu domů na zahradu a míříme hledat do arménské čtvrti katedrálu Vank. Tu také nacházíme, ale protože je Friday a Friday is holiday a it is closed, tak ji alespoň fotíme z blízkého luxusního hotelu, kde jsme si vyprosili návštěvu na střeše :-)

Chvějící se minarety (Manar Džombán)

         Procházíme dalším parkem plným piknikujících Íránců, s některými opět vykecáváme, ale pomalu máme namířeno k Chvějícím se minaretům (Manar Džombán) - žel si nejsme jisti, jestli bude otevřeno, když je ten holiday. Začínáme docela bloudit, ale zastavují nám mladí kluci s peugotem a háží nás přímo k minaretům, se kterými šejkujou za 3 papírky na osobu. Je to stavba, na jejímž vršku jsou dva minarety. Takový korbič vlezl do jednoho z minaretů a začal s ním trochu kývat. Pak víc a víc, úplně jsme viděli jak jdou cihly od sebe a po chvíli se začal natřásat i druhý minaret. No byla to podívaná :-)

         Čekáme na autobus zpět do centra města a to uprostřed ulice mezi dvěma silnicema na travičce, kde piknikujem dávajíc si úžasnou zmrzlinu (už jsem si na ni asi zvykl a ani mi moc nevadi, když mi Franta šupák tvrdí, že tam je syrový vejce :) Dojídáme, umýváme si ruce, když projíždí naší kamarádi s peugotem a tak nás opět berou. Celou dobu nás přesvědčují, ať jedeme s nimi na megalománskou zakázanou párty, kterou pořádají a na které má být asi 300 lidí a alkohol měl téct proudem ... no a my idioti opět odmítáme (ach ta víza). Alespoň ještě trávíme s chlapcema čas na dýmce a čaji (opět pomerančový tabák - asi jejich oblíbený - a náš taky :)

Most Khaju

         Loučíme se s chlapcema a procházíme dalším parkem kolem vody, až se dostaneme na další krásný starý most Khaju. Na jedné straně naprosto prázdný (část osvícená sluncem), z druhé strany obsypaný Íráncema - perfektní pohled, všichni vysedávají na schůdkách a koukají do řeky a relaxují.

         Pomalu se vracíme zpět k hotelu, ale ještě se zastavujeme na chvíli na náměstí, které je opět plné lidí. Obklopují nás mladí afgánští studenti a dávají nám zákeřné filozofické otázky :-) V 21:00 už stojíme před hotelem a vyčkáváme na bus, který by nás hodil na nádraží. Po půl hodině nervózního postávání a neustálého ujišťování jednoho mladíka (Hamid), že už nic nepojede, bereme taxika a necháváme se za 2 papírky odvést na jižní nádraží. Byla to štreka jak blázen a vlastně se divíme, že chtěl jen 2 papírky. Hamid jel s námi, že nám pomůže sehnat noční autobus.

         Na nádraží se necháváme ukecat a bereme přistavený autobus, jehož cenu usmlouváváme na 3 papírky (z 3,5) a odjíždí za 2 hodiny. Jakmile jsme zakoupili lístky, začaly se tu rojit další a další autobusy a všechny jely Širázu, takže stačilo ještě chvilku počkat a mohli jsme vybírat. No ale za 470 km zaplatit 100 Kč, to se nám zdálo docela dobré :-) Loučíme se s Hamidem a o půlnoci akorát vyrážíme.

         Ještě bych tu chtěl poznamenat, že v Íránu neexistuje konkurence. Tak do Širázu jelo asi 6 autobusů v podstatě ve stejnou chvíli, všechny autobusy potřebovaly sehnat lidi, a všechny stály 3 papírky. Nikdo nedal výhodnější nabídku. Když jsme se na to ptali Hamida, tak naši otázku nechápal a divil se tomu a nechápal, proč by měl být některý autobus levnější, když každý jede do stejného místa ?!? Prostě stačí si vybrat bus dle vzhledu, ale cena bude vždycky stejná ...


 1
Do Teheránu
 2
Qom
 3
Esfahán
 4
Persepolis
 5
Širáz
 6
Margoun
 7
Yazd
 8
Mašhad
 9
Masulé
 10
Gorgán
 11
Damavand
 12
Teherán
13
Istanbul
 14
Plovdiv, domů


ÚVOD   DENÍK   FOTKY   ÚČASTNÍCI   MAPA   ZAJÍMAVOSTI

 
Kopyrajt © Roman & Yenya - 2005