Deník  

4. den - 5.7.2004 - pondělí

HOSPŮDKA BESIEDKA, DOLNÉ A HORNÉ DIERY, SEDLO MEDZIROZSUTCE, BOUŘKA, MLHA, VÍTR A KONEČNĚ CHATA POD CHLEBOM

Kolem půl desáté vyrážíme směrem na Dolné a Horné Diery. V hospůdce Besiedky, výchozí místo do Dolných Dier, dáváme pausu - pivka, kofolu, kupujeme pohledy a využíváme místních toalet (nejen pro účel určený, ale i k mytí ešusů a zkulturnění se).

V Dierách je spousta lidí hrnoucí se z obou směrů. Mnohé z nich předbíháme, ač máme na zádech pořádnou zátěž. Před dvanáctou míjíme bufet, kde nakukujeme, zda tam na nás čekají Sáťa s Romanem, kteří šli napřed. Nevidíme je, tak pokračujem dál. Později se dozvídáme, že tam seděli a dáváli si do trumpety (pivečko, klobáska). Buď jsme my slepí, nebo oni neviditelní, ale fakt jsme je tam nikde nezahlédli.

Konečně jsme v sedle Medzirozsutce (je něco kolem 14. hodiny). Sáťa s Romanem nikde. Měli tu na nás čekat, tak kde jsou? Přicházejí asi půl hoďky po nás. Seděli v bufiku mezi Dierami. No, to je teda gól! Dáváme si oběd a plánujeme další posun. Výstup na Velký Rozsutec se nekoná, to bychom už nestihli, protože chceme dojít až k chatě Pod Chlebom, kam bychom měli dojít kolem půl sedmé večer.
Romanův dodatek: Já navrhuju vylézt tu nádhernou horu, ale nikdo se ke mně nepřidává, sám tam nelezu. Později jsem však rád že se ke mně nikdo nepřidal, páč sem toho měl za celý den i tak plné kecky - teda nohy. Ale už teď vím že se sem ještě letos musím vrátit a ten krásný kopeček pokořit :-) (viz výlet na Rozsutec).

Tak vzhůru! Zase další krpály, funíme, potíme se, ale jsme stateční a jdem dál. Janu trápí puchýře, jde se jí těžko a bolestivě, ale zvládá to. Sáťa má taky do krve odřený nohy, já pro změnu otlačený kotník od švu v pravé botě, Pavla bolí ramena… Pěkněj pochod marodů. Z dálky na nás hrozí tmavá mračna, je dusno, mlhavo. Určitě bude bouřka. Přidáváme na tempu. Začíná souboj s počasím. Stále stoupáme po hřebeni, občas odpočíváme. Déšť však nemá slitování a spouští se na nás. Rychle pláštěnky, nepromokavé bundy a šlapem dál. Je to vyčerpávající. Prší, fučí. Stále stoupáme na další a další hřebenové vyvýšeniny. Nemá to konce.

Na hřebeni chvíli po dešti

Konečně v dálce vidíme chatu. Je zhruba šest hodin. Ještě půl hoďky a jsme u ní. Vyzouváme mokré boty a převlékáme se do suchého. Dáváme naprosto skvělou gulášovku (za 28 SK) s chlebem (4 SK malý krajíček) a čaj s rumem. Paráda, to mi fakt bodlo a myslím, že všem. Domlouváme spaní. Možnosti jsou tyto: buď za 130 SK postel, nebo za 50 SK na karimatce ve vlastním spacáku v jídelní místnosti na zemi. Stany se hned u chaty stavět nesmí, šli bychom někam dál, ale pořád tam leje. Tak zůstáváme. Sáťa s Romanem, kteří s tím již z pochopitelných stanovotyčkových důvodů počítali, si platí postel, zbytek spíme na zemi.
Začínají úvahy, co zítra. Pája musí odjet, Roman prý pojede také, Sáťa taktéž a Jana s Filipem jakbysmet. Lída, Libor a já se rozhodneme až zítra podle počasí.


1. den     2. den     3. den     4. den     5. den       1denní výlet     

ÚVOD   DENÍK   FOTKY   ÚČASTNÍCI   MAPA
 

Kopyrajt © Roman & Alča 2004