Deník  

ÚVOD   DENÍK   FOTKY   MAPA   
Cesta do SofiePirin - VichrenRila - MusalaPlovdiv a domů
Plovdiv a hupky šupky domů.
 
Trasa
PLOVDIV - Sofia - BRNO
 

Středa 26. 7. 2006 - 12. den

Vlak jede na čas, ale je dost narvaný, tak celou cestu stojíme v uličce a čučíme z okna. Během hodiny jsme v Plovdivu. Tam ulicí Ivan Vazov vyrážíme k agentuře, která zprostředkovává ubytování (Díky Lucáku za dobrý typ!). Jsme na místě: Esperanza, ulice Ivan Vazov 14. Zprostředkovatelé mluví pouze bulharsky, rusky či francouzsky. Hm, tak snad si vystačíme s nonverbální komunikací, sem tam proloženou bulharským slovíčkem. No, k mírnému nedorozumění došlo. Mysleli si totiž, že chceme každý svůj vlastní pokoj. Možná jsme vypadali, že už máme ponorkovou nemoc ... ale pak se vše vyjasnilo a zařídili nám společný pokoj. Takže se zase budeme muset spolu otravovat. Platíme 30 leva/noc/osoba, necháváme si vysvětlit a ukázat na mapě, kam se přesunout. Bydlíme u příjemné staré babči, v 5. patře panelového domu. Kontakt pro případné zájemce: ulice Rakovski 25, paní Malchewe, tel: (032) 663 660 (Babča naznačila, že agentura chce hodně poplatky, takže jí spíš přijde vhod, ubytuje-li se u ní někdo bez zprostředkování agenturou.) Máme super pokojíček, jediným negativem je šílené vedro, kterého se zde nezbavíte ani v noci.

Po krátkém rozkoukání se vyrážíme na obhlídku Plovdivu. Stavujeme se na večeři v restauraci Dajana, vaří tu výborně. Dávám si kebabče, pitky (něco jako kaiserky u nás) a rajčatový salám, Pája zkouší kavarmu (ale té co jedl v Melniku prý nesehá ani po kolena), zaléváme to Zagorkou. To vše za 12 leva. Působení více faktorů (únava, vedro a malé pivo a netrénovanost ženského organismu) u mě způsobilo, že mi totálně ztěžkly nohy a jsem jaksi malátná. Mám pocit, že nikam nedojdu. Ale vidina prohlídky mešity je silnější, tak v sobě sbírám poslední síly a ploužíme se k mešitě Džumaj ... Bohužel ji právě opravují, tak z ní není moc vidět. Nakukujeme dovnitř, ale tam je to také jedno velké staveniště. V blízké hospůdce si dáváme Frapé a pak se pomalu vracíme do místa našeho dočasného ubytování. Na hlavní třídě to začíná ožívat, ale mi spíše skomíráme ...

Večer si dáváme studenou sprchu a doufáme, že se v noci trochu ochladí - doufali jsme zbytečně.

Čtvrtek 27. 7. 2006 - 13. den

Noc byla horká. Přesto že jsme otevřeli dokořán všechna okna, nemělo to žádný efekt. Prostě jsme v 5. patře hned pod střechou, takže máme smůlu, leda si ustlat dole ve sklepě.

V půl deváté vyrážíme na obhlídku památek Plovdivu. Nejvíce se těšíme na Staré město a jeho kouzelné uličky, malebné baráčky ... Cestou se na nás nalepil místní blázen. Stále drmolí tři věty, které ukončuje slovy 'one, two, three'. Drží se nás jako klíště, když zastavíme, zastavuje taky. Zkoušíme jinou fintu, zrychlujeme, též přidává, ale přeci jen jsme rychlejší. Poté, co prudce a náhle odbočíme, ztrácí nás z dohledu, takže se ještě pro jistotu na chvílu ukrýváme v mešitě a máme od něj klid.

Od mešity pokračujeme ke kostelu Sv. matky bohorodičky a dál k římskému amfiteátru, který si lze krásně prohlédnout shora i přes mříže. Touláme se uličkami Starého města, moc se nám tato část Plovdivu líbí. Je tu spousta obchůdků se suvenýry, což vítám, neboť mám v plánu koupit si na památku tričko ... Nahlížíme do kostela sv. Konstantina a Eleny, zvenku obhlížímei Etnografické muzeum, navštěvujeme výstavu ikon.

Kolem poledne se vracíme na hlavní bulvár, kde kupujeme něco k snědku (již tradičně banicu), a míříme k řece Marica. Tímto směrem má být druhá plovdivská mešita, není ale přístupná turistům.

Protože si musíme zjistit zítřejší odjezdy vlaků do Sofie, vyrážíme na nádraží. Je hrozné horko, takže sotva lezem a u každé pitky se zastavujeme a doplňujeme tekutiny. Při cestě zpátky se na chvíli ukrýváme ve stínu stromů v parku u centrálního náměstí. Je tam příjemně a navíc tam mají zavlažovací zařízení, tak se necháváme také zavlažit. Mají tam dokonce jeskyňku a před ní medvěda, docela jsme se skamarádili. To jen díky tomu, že byl kamenný.

Poté vyrážíme znovu do Starého města, neboť bude (dle Páji) příznivý sluneční svit pro vášnivého fotografa ... Nakupujeme dárečky, já své vysněné tričko a Pája fotí památky, které mu ještě chybí v repertoáru. Přicházíme na kopeček k Archeologickému komplexu. Je tam krásný výhled na město, v dálce nás zaujali dvě památky, a tudíž další plán je jasný. Síly načerpáváme v blízké hospůdce. Obsluhuje nás mladá slečna, která se na Páju culí jak lečo. To už je minimálně třetí čtvrtá ... no, prostě ty žaby jsou z Páji vedle jak tak jedle. Asi si ho budu muset víc hlídat ...

Než se vrátíme do našeho rozpáleného pokoje, stavujeme se ještě na večeři v naší oblíbené restauraci Dajana. Dáváme si chladivou sprchu a za již příznivějších venkovních teplot vyrážíme na zmrzlinu, tentokráte kopečkovou - byla naprosto dokonalá.

V noci zase vedro, ventilátor nepomáhal, venku sice sprchlo, ale moc poznat to nebylo.

Pozn.: Plovdiv je plný čtyřnohých chlupatých koček.

Pátek 28. 7. 2006 - 14. den

Vstáváme v 7 hodin, balíme se a loučíme s naší babčou ubytovatelkou.

Dnes se přesunujeme z Plovdivu do Sofie. Jedeme vlakem, který vyjížděl až z Istanbulu. K tomu mám dobrou historku ... Pája se šel na nádraží podívat na příjezdové a odjezdové tabule jednotlivých vlaků, po chvilce se vrací a povídá: 'Oni tam píšou, odkud to jede, je tam jakési encété, co to je ?!?' To je tak, když někdo neumí cyrilici, někdy je to sranda. To encété byl Istanbul :-)

Jízdenky si kupujeme na vlak v 9:23 hod (rychlík), cena 6,5 leva/osoba. Má asi 30 minut zpoždění, což není nic hrozného a výjimečně není narvaný. Odjezd v 9:55 h a frčíme si to bez zastavení až do Sofie. V bulharské metropoli jsme po 12. hodině. Hned na nádraží nás odchytávají tři ubytovatelé. Jeden byl chytrej, přímo si nás odvedl na pokoj. Cenu nabízeli všichni stejnou, tak jsme se tam nechali zlákat právě tímto chlapíkem. Sice nic extra levného (20 leva/noc/osoba), ale pokojíček byl parádní (vlastní sociální zařízení, čistý, útulný a dokonce tam byla i televize, což nás ale nechává chladnými). Rychle jsme se ubytovali a utíkali do parku Borise Gradinova, kde jsme měli domluvený sraz s Luckou a Lenkou, které se dnes rovněž potulovali po Sofii. Bohužel nám osud nepřál, možná i špatná navigace... Holky jsme nenašli, akorát jsme od nich dostali nazlobenou smsku, že už na nás čekají 45 minut a že na to kašlou a jedou na letiště. Jak jsme zjistili později, čekali trochu jinde, než byla původní domluva. Tak jsme si tam sedli ke stánku, objednali něco k jídlu a pití a pak se dál toulali po památkách Sofie (sofijská univerzita, archeologické muzeum, prezidentský palác, vykopávky v podchodu atd.). Neopoměli jsme ani známé sofijské tržiště, kde mají opravdu téměř vše. Nakoupili jsme zásoby jídla -ovoce, zeleninu, chléb, sýry, různé dobroty ... a pro své nejbližší dárečky. Objevili jsme obchůdek s orientálním zbožím, takže se domů vezla i vodní dýmka.

Poprvé za celou letošní dovolenou v Bulharsku jsme zažili opravdový slejvák a to přímo na místním tržišti. Ale jak rychle přišel, tak zase rychle odešel. Těch 'pár kapek' jsme celkem i uvítali. Večer jsme v našem super pokojíčku udělali melounové hody a pomaličku pociťovali, že nás únava dostává. Tak rychle vše sbalit a nachystat se na zítřejší odjezd domů.

Sobota 29. 7. 2006 - 15. den

Autobus směr ČR má odjíždět v 10 hodin, ale po loňských zkušenostech jdeme raději už na devátou. Přichází me na autobusák, jsme odkázáni do kanceláře, kde předkládáme jízdenky a pasy a dozvídáme se, že máme nastoupit do tamtoho autobusu, který odjíždí v 9 hodin. Těžko říct, zda pak jede i ten bus v deset, ale radši jsme to neriskovali. Odkládáme batožinu do úložného prostoru a já - skleróza - tam zapomínám svůj cestovní deník, tudíž během cesty toho už moc nezapíšu. Když usedáme na svá místa s hrůzou zjišťujeme, že vedle přes uličku zase sedí onen obávaný chrápající tlouštík, který vypadá jak mafián ... teď už trochu více přismahlý. Propadáme depresím, to zase bude cesta!!! Naštěstí poté, co řidič autobusu zjistí, že onen týpek má porouchanou sedačku, přesadí ho kamsi dopředu. Jupí, jupí, potichu jásáme. Ale těm vpředu to nepřejeme.

Odjíždíme na čas, zato na hranicích se to zase pěkně protahuje. Tvrdneme tam něco mezi 4 až 5 hodinami. Dvě snědé Bulharky zůstávají na celnici a my pokračujeme bez nich. Jako tradičně trávíme spoustu času čekáním na hranicích, dlouhé chvíle si krátíme sledováním filmu, který běží na videu. Jedna drsná scéna dokonce zaujala srbského celníka natolik, že se zastavil a koukal též. S radostí přejíždíme česko-slovenské hranice a kolem šesté jsme v Brně, kde už nás očekávají naši dobří kamarádi. Takže sedáme na tramvaj a frčíme k nim na snídani.


Cesta do SofiePirin - VichrenRila - MusalaPlovdiv a domů


ÚVOD   DENÍK   FOTKY   MAPA   

 
Kopyrajt © Pavel & El - 2007