Na úvodní stránku Na další stránku
1. den (3. srpna 1999)

Drobná výbava, která nesměla chybět        Tak už je to konečně tady. Po několika týdnech plánování cesty na Ukrajinu, sedím ve vlaku z Brna směr Košice. V Přerově by měl přisednout Cody. Snad tam tedy bude. Můj baťoh váží snad 50 kilo, tak musím část nákladu Codymu předat. Mám s sebou 200 dolarů, tak to doufám bude stačit.

       Ještě před vlastní cestou jsme museli sehnat razítko AB Služebnaja, bez kterého se nedá na Ukrajinu dostat. Nakonec přes jednoho mého kámoše jsme byli vysláni na Ukrajinu za účelem marketingového průzkumu v oblasti prodeje koberců. Jsou v podstatě celkem čtyři možnosti, jak se na Ukrajinu na vlastní pěst dostat. Buď razítko AB Služebnaja (podle mě to je nejjednodušší způspb) nebo AB Obmen (studijní cesta - obměna), pozvání od nějaké ukrajinské rodiny anebo tzv. vaúčer (což je vízum, které se dá koupit na hranici - není to však jisté a jako jediné oproti ostatním metodám něco stojí …).

AB Služebnaja

       Jak to probíhalo doma? Máti mi cestu až do poslední chvíle rozmlouvala, babička z toho byla na nervy, jen otec mi dával na cestu dobrou radu (pravděpodobně ze své vlastní zkušenosti): "Nejez tam šašlik, dostaneš sračku !" Tak se mi snad podaří tomuto jídlu vyhnout. Jídla máme s sebou až až …

       Naše plány jsou zatím nejisté. Dojedeme do Košic, pak asi do Michalovců a pak snad nějakým spojem do Užhorodu. Dále pravděpodobně do Kyjeva a Oděsy a nakonec zdolat nejvyšší horu Ukrajiny - Hoverlu, 2061 m vysokou. Na 14 dní až moc plánů. Snad se to tedy nějak stihne. Uvidíme. Blížíme se do Přerova, tak jdu vyhlížet Codyho.

Na úvodní stránku Na další stránku