Na předchozí stránku Na úvodní stránku Na další stránku
1. den (3. srpna 1999)

Prirodnyj nacionalnyj park SINĚVIR        Vstáváme asi v 10 hodin. Začínáme vařit poblivku. Našli nás tu dvě malé děcka. To je sranda. My se tu skrýváme před těma dvěma zlodějíčkama a nás tu najdou malé děcka. Scházíme zpátky do Siněviru a vyrážíme k jezeru (ledovcového původu). V cházíme do "Nacionálnyj prirodnyj park Siněvir." Přemýšlíme. Je už hodně času a k jezeru tak 15 km. Nezbývá nám už ale čas. Rozhodli jsme se ózero vynechat. Za to ještě navštívíme muzeum vorařství, na které jsme se stejně chystali. Pokračujeme tedy dál. Cestou potkáváme bandu Čechů, která se pravděpodobně vrací taky z muzea. Za chvíli přicházíme k jakési budově, která byla téměř zničena (asi povodně). Jdeme dál. Nikde však nemůžeme najít to vorařské muzeum. Asi po hodině se vracíme zpátky k polorozbořené budově a tam teprve zjišťujeme, že to je ONO. Museum vorařství a lesnictví.

Museum vorařství a lesnictví        Muzeum leží na potoku Ozerjanka, který se vlévá do Terebly. Asi 3 km od soutoku leží přehrada k zadržení vody pro splavování. Z blízka si museum prohlížíme a fotíme se. Pochybujeme, že je otevřeno. Za chvíli přichází jakýsi borec a vyptává se, co tu chceme. Bavíme se s ním. Ptá se nás, kolik stojí nůž, co mám. Asi po deseti minutách se zeptá jestli nechceme jít do muzea. To nás zaskočilo. Vůbec nás nenapadlo (podle vzhledu), že muzeum je otevřeno. Ale vskutku. Otevřel nám dveře a vpustil nás dál. Ve vnitř bylo vše pěkně opraveno a v muzeu byly vyobrazeny fotografie zachycující dobu, kdy se splavovalo dřevo po řece. Jsou zde i různé makety, jejichž princip se snažíme pochopit. Muzeum doporučuju navštívit, i když v něm až tak moc k vidění není (1 Hř.).

       Pomalu se vracíme zpět. Po cestě ještě vaříme u studánky (nejlepší bramborová kaše za celou dobu, co je na Ukrajině děláme) a pak už míříme k Siněviru a dále směrem na Mežhorje. To je údajně vzdáleno asi 20 km. Cestou se snažíme stopovat. Nemáme však příliš štěsti. Už se začíná pomalu stmívat a to máme před sebou ještě tak 15 km. Hotel v Mežhorje (1. třída) Konečně zastavuje transit a zve nás dál. Za cestu do Mežhorje si účtoval 2 Hř za jednoho. Nic nám nezbývá, bereme. Když jsme viděli, kolik cesty jsme měli ještě před sebou (než dojel do Mežhorje), byli jsme rádi, že nám zastavil.

       Jdeme přímo na autobusové nádraží a zjišťujeme autobus. Jedeme buď do Mukačeva na hrad anebo do Užhorodu na zámek a do skanzenu. Zvítězil Užhorod. Autobus jede až zítra. Ptáme se jakési babky na nádraží, jestli bychom se nemohli vyspat na nádraží na zemi. To nám však nepovolila a řekla nám, ať jdeme spát do hotelu. Když jsme se dozvěděli cenu (3 hř) tak jsme okamžitě šli. Hotel byl v prvním patře nádraží. Vypadal dost efektně (první třída). Ubytovali jsme se a šli jsme ještě na obhlídku Mežhorje. Celkem pěkné městečko. Nechyběl tu ani pravoslavný ani římskokatolický kostel. Město bylo plné lidí (asi povinná nedělní vycházka). Zastavujeme se ještě na kafe a pak se již vracíme na hotel a jdeme spát.

Na předchozí stránku Na úvodní stránku Na další stránku