Na předchozí stránku Na úvodní stránku Na další stránku
1. den (3. srpna 1999)

       Ráno nás vzbudila pokojská na autobus. Rychle se balíme, kupujeme lístky a nastupujeme do autobusu (ten jel přímo z Koločavy). Autobus několikrát zastavil na odpočinek (kupovali jsme chleba a mlíko - 1,5 litru za 70 kopějek), projížděli jsme Mukačevem (dosti staré město, v 11. st. kde byl založen klášter a vybudován hrad. Před válkou zde většinu obyvatel tvořili Židé. Dnes je Mukačevo s 65 000 obyvateli druhým největším prům. a obchodním centrem Zakarpatské rusi. Nedaleko stojí znovuobnovený ženský klášter, ale i obří radiolokační systém schopný sledovat vzdušný prostor od Skandinávie až po Španělsko.) až jsme přijeli do Užhorodu.

Kostel v Užhorodu        Zpátky tam, odkud jsme startovali. Hned jsme se vydali do města. Hledáme zámek - bezvýsledně. Hledáme skanzen - bezvýsledně. Našli jsme řecko katolickou katedrálu (1646) - moc pěkná, jinak nic. Zastavujeme se na kafe. Mám ještě asi 40 Hřiven, tak jdeme na nákupy. Máme poslední možnost koupit nějaké suvenýry.

       Nalézáme tržnici. Jak jsou obchody prázdné, toto je úplný opak. Tržnice praská ve švech. Dají se tu koupit různé prací prášky, drogerie, potraviny všeho druhu. Šokovanej jsem zase z prodeje masa které tu leží po zemi na papírových krabicích jen tak (žádné ledničky - nehrozí). Kupujeme nějaké čokolády, bonbony a já si kupuju na cestu ještě 10 pirožků. Chodíme po městě a hledáme něco, za co bych mohl utratit poslední peníze.

       Vracíme se zpátky na autobusové nádraží a zjišťujeme autobus do Michalovcí. Musíme si dát pozor na hodinky (posouváme o hodinu zpět). Zjistili jsme takovou zvláštní věc. Na Ukrajinu se jezdí ukrajinskými autobusy, na Slovensko slovenskými. Jinak to nejde. Nechápu. Nasedáme do slovenské karosy. Jsme tam celkem čtyři Češi, zbytek jsou Ukrajinci. Úplně narvaný autobus. Vyrážíme.

       Přijíždíme na ukrajinskou celnici. Jsme vyzváni, abychom vystoupili a musíme projít rentgenem. Trochu se bojím, aby mi rentgen nezničil filmy. Dostáváme razítko a jedeme dál. Všichni jsme prošli. Ukrajinci však začínají zmatkovat. Rozbalují kartóny cigaret a lepí si jednotlivé krabičky po těle. Slovenská celnice. Vystupujeme z autobusu a řadíme se. Já a Cody jsme na konci řady. Začíná odbavování. Slováci zabavili první pas. Část Ukrajinců si stoupá najednou až za nás. Další zabavený pas. Ukrajinci zmatkují a postupně se řadí za nás. Většina nich to i vzdala a šla pěšky zpátky na Ukrajinu (aby nepřišli o pas). Vracíme se do autobusu. Jediní, kdo dál pokračoval autobusem, jsme byli my čtyři Češi a jedna Ukrajinka, která, jak jsme se dozvěděli měla domluvu s řidičem, kterej jí pomohl s pašováním cigaret. Jenom nechápu, proč pašujou zrovna cigarety.

       Přijíždíme do Michalovcí. Tady se s Codym dělíme. On pokračuje dál stopem (má domluvený další vandr po Slovensku - sraz v Spšské Nové Vsi) a já musím do práce (ach jo). Jedu tedy dál do Košic. Mám asi 30 Sk a pak 120 dolarů a 1000 Kč. Cesta do Košic měla stát 60 Sk. Po dohadování s řidičem jsme se domluvili, že mu dám těch 30 Sk co mám a bude to bez lístku. Pohoda. Přijíždím do Košic. Kupuju lístek na rychlík Petrov, kterej jede přímo do Brna a protože mám ještě čas vyrážím na obhlídku města. Přicházím na náměstí a jsem šokován nádherným vodotryskem, kterej je doplněn hudbou. Tak u něho sedím, vychutnávám si tu krásu a cpu se pirožkama. Vydávám se ještě na prohlídku nedalekého náměstí, a nechápu. Prostředkem náměstí teče potůček. Ten Šustr (nový slovenský prezident) si to pěkně vymyslel. Vybudoval svou kampaň asi na opravě Košic. Sedám si ještě na pivo, jakmile se však dovídám cenu (28 Sk) tak hned odcházím.

       Ve 22:30 vyjíždím z Košic směr BRNO.

Na předchozí stránku Na úvodní stránku Na další stránku