Na předchozí stránku Na úvodní stránku Na další stránku
1. den (3. srpna 1999)

       Je to dobré, Cody v Přerově přistoupil. Spadl mi kámen ze srdce. Tak jsme pokecali a pomalu ulehli ke spánku. Ty kupé pro 8 lidí jsou úplně optimální na spaní pro dva. Ráno v 7 hodin se probouzíme v Košicích. Chodíme po nádraží a hledáme informace, abychom zjistili nějaký spoj na Ukrajinu. Bezvýsledně. Tak se otáčíme a jdeme na autobusové nádraží, které je vzdáleno od vlakového asi 30 sekund. Máme štěstí. Právě nám jede autobus přímo do Užhorodu. Kupujeme hned lístky (189 Kč) a nasedáme.

       Zhruba za hodinu jsme na celnici. Jak všichni říkají, že ukrajinští celníci jsou hrozní, tak my si nemůžeme stěžovat. Jediné, do čeho nás celníci nutili, bylo koupení jakéhosi speciálního ukrajinského pojištění, které je v podstatě úplně k ničemu. Celníci byli na 100 % řidičem autobusu podplaceni , protože řidič i ostatní Ukrajinci v autobuse určitě něco pašovali. Lidem z předchozího autobusu na celnici kontrolovali podrobně zavazadla, tak my jsme se jim mohli akorát tak smát.

       Do Užhorodu přijíždíme asi v 11 hodin. V místech dnešního Užhorodu žili lidé už od doby bronzové. Již v 8. stol. byl Užhorod centrem kmene Bílých Chorvatů, v 10. stol. se stává sídlem knížete Laborce. Od konce 13. stol. jako celé Zakarpatsko spadá pod uherské feudály a stává se centrem řady povstání. V období mezi světovými válkami je hlavním městem Podkarpatské Rusi. Dnes zde žije 120 000 obyvatel. Na městě je vidět vliv maďarský, prvorepublikový (výstavba) i sovětský (parky a zanedbané sídliště). Od roku 1945 je zde i Universita.

       Na nádraží měníme peníze (1 USD = 4 Hřivny) a zjišťujeme, kdy jede vlak do Kyjeva. Cody se vydal ještě na "tualet" (klasické turecké záchody, od sebe oddělené deskou). Zajímavé bylo, že na záchodech pracovalo asi 5 hajzl babek. Celkem vtipné zaměstnávání lidí. Vydali jsme se ještě na obhlídku města. Zašli jsme i do hospody. Zarazilo mě, že v hospodě není tualet. A skutečně, za celou dobu na Ukrajině pouze 1 hospoda měla záchod. Pivo nic moc. Téměř všude jsou nějací žebráci, hlavně děcka. Dokud jim něco nedáte, neodejdou. Poprvé zabraly Hřivny, po druhé čokoláda … Pak tu žebrají různé staré babky (že se prý za nás budou modlit, když jim dáme nějaké kopějky) a pak tu bylo ještě zvykem žebrat s úplně malým miminem.

       Vlak nám měl jet v 13:30. Tak jsme došli zhruba o hodinu dřív, abychom stihli koupit lístky a ten vlak nám přímo před nosem ujel. Úplně jsme zapomněli na to, že si musíme posunout hodinky o hodinu napřed. Tak jsme počkali na další vlak, který jel asi za dvě hodiny a jedeme do Kyjeva (jízdenka stála 39 Hřiven). Vlak byl lehátkový a celkem pohodlný. Na jeden vagón byli 2 až 3 průvodči. Vlak měl přibližně 25 vagónů, tak si to spočítejte, kolik zaměstnanců drah cestuje v jednom vlaku. Jelo se zhruba 20 hodin, tak jsme většinu cesty prospali. Ve vlaku jsme kecali s jednou holkou z Kyjeva (děsný bylo to, že jsme se s ní domluvili pouze anglicky - prostě nerozuměla naší ukrajinsko ruštině) a od ní jsme se dozvěděli, že průměrný plat na Ukrajině je asi 100 až 200 Hřiven, nicméně učitelé a lékaři nedostali plat již několik měsíců. Mimo jiné její máti byla profesorka na vysoké škole v Kyjevě a taky prý několik měsíců plat nedostala. Výjimka jsou dráhy. Dráhy jsou brány jako jedno z nejlepších zaměstnání - tam se platy dostávají. Dále jsme se dozvěděli, že studenti na vysokých školách si studium musí platit.

Na předchozí stránku Na úvodní stránku Na další stránku