Na předchozí stránku Na úvodní stránku Na další stránku
1. den (3. srpna 1999)

Kyjev.

       Vlak přijíždí přesně na minutu. Neskutečné. České dráhy by se z toho podělaly. A přitom na tak obrovské vzdálenosti (zhruba 1000 km). Holt, čest Ukrajincům. Necháváme baťohy v úschovně "kamera" a natěšeně vyrážíme na prohlídku města. Cody ještě musí opět navštívit tualet a je přímo šokován. Dlouhá řada jamek, nad nimiž čupí lidi a dělají svou potřebu. Mě se naštěstí daří onu činnost odkládat na příjemnější prostředí. Tady by se mi to asi nepodařilo.

Ševčenkův bulvár        Hned u nádraží nesměl chybět Mac Donald. Úspěšně se mu vyhýbáme. Jako první památku jsem očekával nějakýho jezdce na koni. A skutečně, ani ne za 10 minut vidíme první památku kůň a jezdec (pomník N.A.Šorce, hrdiny občanské války, rudoarmějec, zahynuvší ve 24 letech). Procházíme Ševčenkův bulvár a nevynecháváme návštěvu pravoslavného Vladimirského chrámu. Jde o poměrně mladý chrám z 19. stol. přesto má nádhernou výzdobu - ikony. Zhlédli jsme i křest dítěte. Dále jsme objevili Ševčenkovu sochu. Taras Ševčenko je slavný ukrajinský básník, revolucionář, proticarský "bojovník", po němž je pojmenována řada ulic, škol (a možná i hospod). Nedaleko sochy nás zlákala hospůdka v pěkném prostředí. Po vzhlédnutí jídelního lístku však zaběle prcháme. Procházíme kolem kyjevské opery a náš cíl je nyní jistý. Chceme objevit Sofiin chrám. To se nám podařilo.

Sofiina katedrála        Nádhera. Nádhera. Neměl téměř žádnou chybu, snad jen to, že byl zavřen. Nevadí, prohlídka areálu stejně stála za to. Sofiinu katedrálu (Sofijskij sobor) dal postavit Jaroslav Moudrý v roce 1037 po svém vítězství nad Pečeněhy. Ten je tu i pohřben. Vznika tu první knihovna v Rusku a první škola. Byla zde korunována knížata. Ke komplexu patří i 78 metrů vysoká zvonice ze 17. století. Katedrála je vyzdobena mozaikovými obrazy, které si od 11. stol. dochovaly bez renovací všech 130 barevných odstínů, a nástěnnými freskami.

Michajlovskij sobor        Další náš cíl byla asi nejznámější památka Kyjeva - Lavra. Vycházíme tedy z areálu Sofiina chrámu a přímo naproti spatřujeme nádherný chrám, který nebyl ani v naší mapě Kyjeva. Je fakt, že ta mapa byla stará asi 20 let, ale přece za 20 let nepostaví takovou nádheru? Ten chrám se jmenuje Michajlovskij sobor. Tak ho zase prohlížíme a fotíme. Zatím má u mě jedničku. Zatím nejkrásnější chrám v mém životě spatřený. Uvidím, jestli ho předčí Lavra.

       Procházíme kolem fotbalového hřiště Dynama Kyjev, dále nacházíme Marinskyj dvorec. Byl postaven r. 1755 a patřil carovi. Počátkem 19. stol. tu bylo sídlo generálního gubernátora. Vedle je pak budova bývalého nejvyššího sovětu Ukrajiny a před ním památník VŘSR. Pak dlouho bloudíme, dostáváme se na jakousi silnici a za chvíli přicházíme k Dněpru. Jdeme na nábřeží a prohlížíme si mosty přes řeku. Naposledy zkoušíme zorientovat mapu a zjišťujeme, že Lavra je již nedaleko, akorát, že jsme ji minuli, tak se vracíme částečně zpět a po úzkém chodníčku přicházíme konečně k onomu dlouho hledanému areálu chrámů Kyjevsko - Pečorská Lavra.

Kyjevsko - Pečorská Lavra        Kyjevsko - Pečorská Lavra (lavra je privilegovaný klášter, pečora je jeskyně) je klášterem vybudovaným v 11. století na území s rozsáhlými jeskyněmi, ve kterých se Kyjevané ukrývali před nájezdníky. Komplex je velmi rozsáhlý (asi 28 ha), přesto se nám podařilo jej prohlídnou alespoň zběžně celý. Na vyšším pahorku se rozkládá tzv. Horní klášter, v údolí je komplex Blízkých jeskyní a na druhém pahorku najdeme kostely a objekty patřící ke komlpexu tzv. Vzdálených jeskyní.
       Klášter byl významným střediskem kultury celé Rusi. Je zde celkem 80 kamenných staveb na 28 ha území obehnaném hradbami, strážnými věžemi a strmými svahy. Za Lavru byl klášter prohlášen v 17. stol., to znamená, že se stal klášterem ústředním. Ve zdech kláštera pracoval i slavný letopisec a kronikář Nestor. Od roku 1615 zde působila jedna z nejstarších tiskáren.
       Nás cestička zavedla do uličky mezi Horní klášter a Blízké jeskyně. Nejdříve jsme se snažili zorientovat. Skoro jsme omylem vyšli ven, narazili jsme na pokladnu, kde jsme vůbec nepochopili systém lístků, tak jsme pro jistotu žádný nekoupili a vrátili jsme se, abychom se vydali nejdříve k Vzdáleným jeskyním. Po té jsme prohlídli zdejší kostely, z nichž některé byly v rekonstrukci, v jednom bylo museum a jen do jednoho se nám podařilo nahlédnout tak, aby nás mohl upoutat svou vnitřní krásou.
       Poseděli jsme, pomeditovali a pak nás upoutalo zastřešené schodiště. Vstoupili jsme a nevědíce kam vlastně jdeme, nechali jsme se dovést až ke komplexu tzv. dolního kláštera u Blízkých jeskyní k Chrámu pozdvižení sv. kříže a budově tzv. dolního kláštera. Kyjevsko - Pečorská Lavra
       Teprve pak nás čekalo to hlavní a nejhezčí (a taky se vstupným, naštěstí se studentským za 4 Hř) a to tzv. Horní klášter. Už z dálky nás upoutal jakoby nedosažitelnou Velkou zvonicí (1735-45, 96 m), na kterou jsme kvůli vstupnému nakonec nešli. K vyhlídce nakonec stejně stačila obří vyhlídková terasa. Dále se zde nacházely různé hospodářské budovy, např. listárna (1615), pekárna, křídlo pro knihkupectví, Chrám všech svatých (1696-1701), budova s obydlími mnichů (17. st.), kostel sv. Trojice (r. 1108, nalézá se nad branou, jež původně sloužila i jako strážní věž, se zajímavými nástěnnými malbami, podlahou z litinových desek). Uprostřed náměstí stojí chrám Zesnulé p. Marie (ústřední chrám kláštera z 11. st.), který zcela zničila německá armáda a dnes je znovu stavěn. Nad Hospodářským domem se tyčí kostel Všech svatých (nad hospodářskou branou). Navštívili jsme i jednu výstavu Ukrajinských moderních malířů, ale většinu ze zdejších musejí jsme vynechali (např. museum klenotnictví Ukr., lidového umění, museum knihy a knihtisku, ...). Poblíž Lavry pak stojí Kotel spasitele, kde je pohřben zakladatel Moskvy Jurij Dolgorukij.

       Fotím jak o život. A sakra. Došly mi baterky do foťáku. Už to mele z posledního. Tak od teďka fotky budu šetřit. A to jsem si ještě doma říkal, že nesmím zapomenout koupit náhradní baterky. Snad se mi je podaří na Ukrajině někde koupit.

Matka vlast        Asi po dvou hodinách máme namířeno k další památce. Tím je 62 metrů vysoká socha z titanu, tyčící se do vzduchu nedaleko Lavry - Matka vlast. Tato socha připomíná vítězství ve 2. Světové válce. Je v ní dokonce vojenské muzeum. Před sochou je muzeum vojenských strojů (tanky, děla, letadla atd.). Některé tanky byly nabarveny dokonce na růžovo - něco mi to připomínalo… Tak jsme se rozhodli, že se zde na půl hodinky natáhnem. Já ale tlačím Codyho, abychom už šli, že zkusím koupit baterky do foťáku. To se mi nakonec podařilo na hlavní třídě Kyjeva - Kresčatiku. To je taková dlouhá ulice, která začíná sochou Ševčenka a končí sochou Lenina a mimo jiné se na ní nachází většina velvyslanectví. Na opravu této ulice prý Amerika darovala 50 mil. USD. Není to teda vůbec vidět. Jsou tu nesčetné obchody (dokonce na platební karty) a hlavně tu je příšerně draho. Ty baterky jsem koupil asi ve třetím obchodě s foťákama. Byl jsem šťastnej jak blecha. (Kdo neví, jaké to je, být šťastnej jak blecha, ať se mě zeptá.)

       Tak jsme se po celém dni putování vrátili zase zpět na nádraží. Kupujeme lístky do Oděsy (za 56 Hřiven). Nevím, proč nám je ráno nechtěla vydat. Nabízela nám jakési za 140 Hřiven - odmítáme. Procházíme nádražím, které je plné prodavačů. Všude stojí babky, které prodávají pirožky, sušené ryby, ovoce, limonády, zmrzliny, maso (jsem šokován tím, že maso jim leží přímo na zemi na papírech - žádná hygiena a navíc je poměrně teplo tak kdo ví, jestli není zkažené …). Řekl bych, že se tady nehraje na žádné povolení k prodeji. Vláda tím chce asi lidem vyjít vstříc za to, že pro ně nemá práci. Protože máme ještě chvilku času, vyrážíme na místní kvas. Prodával se kdekoli ve městě ve speciálních cisternách. Abych řekl pravdu, tak nic moc. Půllitr stál sice 0,25 Hřivny ale chuťově prostě kentus. Codymu kupodivu chutnal. Malé děcka zase loudí peníze. Dáváme jim čokoládu, to se jim však nelíbí, tak před nimi utíkáme. Jdeme na kafe do jakéhosi bufetu nedaleko nádraží, kde vidíme v ceníku "TOPIHKA" a hned to čteme jako topinka. Cena byla 10 kopějek. Levné jak sviňa. Tak si ji dáváme. Nejdřív nám prodavačka nerozuměla, pak však pochopila a přinesla nám tácek. Až pak nám došlo, že P = R a vyjde z toho torinka = tácek. Tácek smutně vracíme a kupujeme spásné kafe. Fakt jsme si těch topinek chtěli dát deset. Tak nic.

       Vracíme se zpátky na nádraží. Nemůžeme najednou najít to pravé nástupiště. Zmatkujeme, ale naštěstí ho na poslední chvíli najdeme. Ještě byly malé komplikace s vlakem - prostě mu chyběly vagóny, ale vše se naštěstí vyřešilo. Tak pojíme a uleháme do plného vlaku, ve kterém jsou dvě poslední místa (akorát pro nás).

Na předchozí stránku Na úvodní stránku Na další stránku