Na předchozí stránku Na úvodní stránku Na další stránku
1. den (3. srpna 1999)

       Ukrajinci mají s Moldávií nějakou dohodu, že vlak přes Moldávii asi pouze projede a nezastaví v ní. Škoda, mohli jsme mít v pasu o jedno razítko víc. Do Černivci dorážíme zhruba v poledne. Vozíme se místní MHD, neboť autobusové nádraží je až úplně na druhém konci města. Ptáme se na nějaký spoj co nejblíž k Hoverle. Nic však nejelo (město Černivci není nijak velké, jenom asi jako Brno), tak dáváme pivo v hospodě a vracíme se zpátky trolejbusem na vlakový "vokzál".

Jídelna (menu 3 Hř)        Kupujeme lístek do Kolomyje a protože máme ještě trochu času, jdeme na místní jídlo. Nalézáme "jedálňu" (psací písmenko d vypadá skoro stejně jako b - co z toho vznikne ať si každý určí sám) a dáváme si menu. Menu obsahuje boršč, biftek s makaróny a volským okem a ještě byl v ceně i ruský čaj (směšná cena 3 Hřivny). Už při vstupu se na nás dívali nedůvěřivě, co tady chceme, neboť to v té jídelně vypadalo dost zvláštně (určitě ne pro západní turisty). Donesli nám špinavou lžičku a vidličku (nože nevedou - slyšel jsem, že je zrušili, neboť je Ukrajinci kradli a používali jako zbraň - nepotvrzeno). Říkal jsem si, že když z tohoto nedostanu sračku, tak už z ničeho. Velice jsem si pochutnal a špatně mi z toho nebylo.

       Vracíme se zpátky na nádraží. Nastupujeme do vlaku. Má dřevěné sedačky a okna, která nejdou otevřít. Ve vlaku bylo strašné vedro. Vlakem procházeli nejrůznější obchodníci (nejmladší byla holčička, která měla asi 6 let) a nabízeli své služby - dalo se tu koupit "maróženoje", limonády, ovoce, boty a dokonce i sekundové lepidlo. Každou chvíli chodili i žebráci (např. matka s malým dítětem nebo jakýsi pastýř).

       Asi po dvou úmorných hodinách jsme konečně dojeli do Kolomyje. Hned kupujeme lístek dál - Dyljatyn. Jdeme ještě na prohlídku města. Procházíme jakousi čtvrtí s bytovkama - fascinuje mě, jak mají zavedený plyn - ne pod zemí, ale v trubkách asi 2m vysoko. Myslím si, že u nás by to asi neprošlo. Nalézáme hospodu a jdeme na pivo. Bylo celkem dobré, tak jsme si dal ještě jedno. Je to první hospoda se záchodem - a dokonce není turecký, teda né že by měl prkýnko, to ne, ale byl splachovací a měl porcelánovou mísu. Kupujeme ještě chleba v obchodě naproti hospodě a valíme na vlak.

       Do Dyljatyn jsme dojeli zhruba v 23:30. Bohužel jsme zjistili, že další vlak do Jasynje, odkud jsme chtěli stoupat na Hoverlu, jede až v 4:30. Co teď? Nacházíme první lavičku a začínáme baštit. Přichází k nám chlápek - Vasil. Dáváme mu cigarety a on nás přemlouvá, ať jdeme k němu přespat. Tady prý spát nemůžem, tady nás zavraždí.

Na předchozí stránku Na úvodní stránku Na další stránku