Na předchozí stránku Na úvodní stránku Na další stránku
1. den (3. srpna 1999)

Ráno pod Hoverlou        Ráno vidíme, jak na Hoverlu vystupuje jedna výprava za druhou. Jak by taky ne. Z této strany je to úplná fraška, ale z té druhé, jak jsme šli my, tama radši nikdo nechodí. Ani se nedivím. Vyrážíme tedy na cestu do Kvasů. Cestou potkáváme kluka s holkou a ptají se nás, odkud jdeme. Když jsem mu řekl, že z Hoverly a ukázal jsem, kde je, málem mě ten borec začal škrtit. On mířil taky na Hoverlu, ale spletl si to a šel přímo k hoře Pietroš (2020 m - pohledem vypadala vyšší než Hoverla). Tak naštvaně říkal, že se už vracet nebude a pokračoval tedy na Pietroš. Když i my jsme došli k Pietroši, tak jsme se rozhodovali, jestli ho zdoláme. Na můj nátlak jsme se dohodli, že ne a valíme dál (dodnes mě to však mrzí - snad tedy příště), protože máme před sebou ještě spoustu cesty.

Pastevecká vesnice        Potkáváme psy a krávy přímo na cestě, které nešly nijak obejít - nakonec zjišťujeme, že nám neublíží, tak procházíme těsně vedle nich. Vidíme pasteveckou vesnici (vypadá velmi efektně) a potkáváme malého pastevce (asi 10 let). Kecáme s ním a ptáme se ho na Kvasy. Loudí po nás žvýkačky. Nacházíme další potůček, tak vaříme oběd (opět standardní rýži a mlíko). Navečer jsme našli nádherný vykotlaný strom a studánku a nedalekou paseku. Je rozhodnuto. Dneska už do Kvasů nepůjdeme, zůstaneme tady. Rozděláváme oheň, vaříme a kecáme. Před spaním se nemůžeme dočkat na zítřek, kdy by mělo být zatmění slunce. Snad tedy bude dobré počasí.

Na předchozí stránku Na úvodní stránku Na další stránku