Na předchozí stránku Na úvodní stránku Na další stránku
1. den (3. srpna 1999)

       Vstáváme asi v 9 hod. a čekáme na zatmění. Cody má jakési materiály, podle nichž má pozorovat živočichy, jak na ně zatmění působí. No jo, ale zatmění nikde. Je 10. Nic. Je 11. Nic. Je 12. Nic. Pomalu balíme a smutně si říkáme, že jsme to asi prospali. Je 13. A je to tady. Konečně vidíme, jak část slunce chybí. Ale co to? Najednou přicházejí mračna a slunce je vidět vždycky tak jednou za deset minut. Koukáme střídavě na slunce (přes disketu) a střídavě na živočichy. Mravenci pobíhají jako by nic, včely sedí, žížala leze do země. Mravenci pobíhají, včely zmizely, žížala zmizela. Velice se bavíme.

Pokusná fotka zatmění slunce        Asi ve 14 hodin bylo vidět už jenom srpek. Ale děsivě se ochladilo, zatáhlo se a začalo pršet. Rychle balíme a utíkáme do Kvasů. Už nemohou být daleko. Asi za hodinu jsme tam. Kvasy jsou hlavně známy svými minerálními prameny. Na začátku města vidíme rozestavěnou "turbázu", která už určitě nebude nikdy dostavěna. Přicházíme na vlakové nádraží. Máme namířeno do Koločavy, nevíme však, kudy se tam dostat. Prvně musíme do Rachova. Vlak jede až zítra. Jdeme do obchodu a tam nám poradili, že můžeme jet autobusem. Tak fajn. Míjíme hospodu, před kterou stojí český autobus. Konečně přicházíme k něčemu, co vypadá jako autobusová zastávka. Ptáme se nedaleko stojících lidí, jestli pojede autobus do Rachova. Odpovídají nám, že jo. Ptáme se kdy a oni na to: "Brzy". Autobusový řád prostě neexistuje. No nic. Sedíme před zastávkou a cpeme se salámem a černým chlebem a hned jak dojíme, autobus je tu. Paráda. Kupujeme lístky do Rachova (1,5 Hř). V Rachově zjišťujeme, že ten samý autobus pokračuje až do Mukačeva. Jedeme tedy dál, až do města Chust. Další autobus do Koločavy jede až zítra.

Autobusové nádraží v Chustu        Vůbec nevíme co teď. Rozhodli jsme se, že nocovat půjdeme někam na konec města. Nalézáme říčku. Vaříme špagety. Přichází k nám dvě malý holky (asi 10 let) a začínají s námi kecat. Loudí cigarety (prý pro bratra). Jmenují se Naďa a Táňa. Za chvíli se k nám připojí i jejich sestra Marjana. Bavíme se úplně o všem, učíme je český sprostý slova. Ve škole jim prý říkali, že dnešní zatmění slunce má být v Americe celý den. Sranda. Dovídáme se, že jejich otec před dvěmi léty dělal v Čechách. Asi po hodině odcházejí domů.

       Říkáme si co teď. Jak tady budeme spát, vždyť nás tu musí na 100 procent okrást. Jen tak ze srandy říkám, že úplně optimální by bylo, kdyby se ty holky vrátily, že je posílá taťka, že máme jít spát k nim. A jako na zavolanou asi za 10 minut tu byly. Hned nás zvaly domů. Dokonce mě Naďa vzala i ten těžkej baťoh. Doma nás vítají a jejich otec Josef nás veze se svou přítelkyní, gynekoložkou Olgou Ivánovnou, k ní domů. Neskutečný. Dostáváme polívku, obložený talíře, tlačenku, kafe, pivo, no prostě labužíme. Koukáme ještě na televizi (ukazují mimo jiné dnešní zatmění) a debatujeme. Ptáme se jich na zvyky, bavíme se o ekonomice i politice. Olga Ivanovna je velká cestovatelka, navštívila Turecko, Egypt, Německo … a dokonce už několikrát byla i u nás (v Karlových Varech). Olga Ivánovna má dokonce klasický záchod (ne turecký), tak ho hned musím využít. Spíme v postelích, což pro nás bylo po té době úplně nezvyklé.

Na předchozí stránku Na úvodní stránku Na další stránku